Doufám, že si diváci odnesou z představení prazvláštní atmosféru - Rozhovor s Januszem Klimszou | Články

Doufám, že si diváci odnesou z představení prazvláštní atmosféru - Rozhovor s Januszem Klimszou

8.3.2012

 

Kdy jsi se poprvé potkal s dílem Helmuta Kajzara?
"To bylo někdy v 70. letech, kdy dost často vystupoval v televizi coby mladý, nadějný režisér a autor. Ve své době byl Kajzar mediální hvězdou, nebo alespoň mediálně známou kulturní osobností. Pak jsem na škole četl nějaké jeho hry a čekal jsem na příhodnou dobu a místo, kdy by se daly nasadit… a jako tradičně, co se týče polské dramaturgie, Aréna neselhala (smích). A tak jsme se domluvili, že bychom dvě jeho asi nejznámější hry seškrtali a udělali z nich dvě regulérní aktovky."

Co tě na něm zaujalo? Připadal ti hned jako autor, kterého by jsi chtěl dělat?
"Je tam ta lokální záležitost, že je to rodák pocházející z vesnice poblíž Těšína, navíc působil ve Wroclavi, kde jsem já nějakou dobu studoval. A navíc se v obou těch hrách zabývá dobou, která mě velice zajímá, 50. a 60. léty minulého století. Ale faktem je, že ne všechny jeho hry mi konvenují, některé už jsou velmi subjektivní. Jsou psány formou monologů, jimž chybí klasická dramatická linka, takže se místy stávají nesrozumitelnými. Kdežto Chlív – a ten obzvlášť – to je regulérní hra. Ale je fakt, že kdybych neměl kořeny na Těšínsku stejně jako on, tak nevím, zda bych „do něj šel“. Zajímá mě zkrátka i z rodinných důvodů."

Z rodinných důvodů?
"Ano. Z Těšínska pochází moje maminka a z evangelické menšiny zase můj otec, takže v Kajzarovi vidím věci, které jsou podobné s mým curriculem vitae, dá se říci, že máme totožné zkušenosti."

Ty sám z polštiny překládáš, proč jsi si tedy Kajzara nepřeložil sám?
"No, abych řekl pravdu, tak hry, které jsem přeložil, to byla vždy víceméně utilitární záležitost. Já se překládáním nezabývám a ani se tím kontinuálně zabývat nechci. A pohled Ládi Slívy je po jazykové stránce zajímavý a trochu odlišný od mého. Já bych asi nechal v překladu více nářečí, toho tzv. „po našimu“, ale míra nářečí, kterou nakonec zvolil on, je myslím, tak akorát."

Říkal jsi, že jste Paternoster a Chlív upravili do podoby aktovek…
"My jsme s dramaturgem Tomášem Vůjtkem hodně škrtali. Původně jsme zkoušeli vytvořit regulérní kompilaci obou těchto her, ale nakonec jsme došli k tomu, že by bylo dobré nechat ty hry každou zvlášť, pouze v chronologickém uspořádání. Tím ale nemyslím datum vzniku děl, ale jakousi vnitřní časovou posloupnost těch příběhů. Navíc obě hry jsou propojeny postavou Jana K., zootechnika, který v příběhu Chlíva ještě obstojí se ctí, zatímco v Paternosteru, tedy po letech, už je to diskutabilní."

Nezdá se ti, že obecně se polská dramatika u nás moc nehraje?
"Zdá. Sice Aréna v tomto plní plán na více než 100% procent, protože se zde hrál Slobodzianek, Rozewicz, Gombrowicz, ale je fakt, že v ostatních divadlech tomu tak není. Určitě by bylo zajímavé dělat třeba Glowackého, jenže ten žije v USA a jeho agentura má opravdu drastické finanční podmínky. A druhá věc je také to, že Poláci se ve svých hrách velice často zaobírají svou složitou historií a ty hry jsou často prakticky nepřenosné."

Ty se hodně věnuješ regionálním autorům a tématům, jen za poslední dobu je to třeba Brenpartija, Pestré vrstvy, Kajzar...
"U Brenpartije a Pestrých vrstev hrála roli znalost prostředí. V případě Kajzara, tam jsem cítil jakýsi dluh, protože když jeho hry nebude inscenovat Těšínské divadlo, což by bylo ještě logičtější, tak nevím, které jiné divadlo by jeho hry nasadilo. A v Aréně se naskytla možnost ten dluh splatit. Ale jeho hry jsou natolik zajímavé, že nejde jen o regionální záležitost, protože Kajzar není jen regionálním autorem, jeho hry jsou bližší spíše Beckettovi než nějakým regionálním autorům."

Tvým oblíbeným tématem na divadle jsou outsideři a provincialismus. Je to snad i tvé životní téma?
"Já se cítím jako outsider. Dokonce si myslím, že to není úplně špatná pozice, když je člověk jakoby za rohem."

Kajzar se ve svých hrách stále vracel „domů“, na těšínské Slezsko. Jaký je tvůj vztah k tomuto velice zvláštnímu kraji?

"Pro mě je asi ideálním místem Ostrava, protože nejsem uvnitř té národnostní menšiny. Do svých 38 let jsem na Těšínsku pobýval a mám pocit, že kdybych tam zůstal, tak nemohu jisté věci glosovat, nemám ten potřebný nadhled. V Ostravě jsem trochu mimo kontext té národností menšiny, opět outsider, a mám pocit, že mi to dává jakýsi „širší dech“. Ale vztah k tomuto kraji je ambivalentní, to je fakt. Co nemám rád je, že jisté věci, které bych jinak považoval za nepodstatné, se tam stávají prioritními, vše je najednou smrtelně vážné a chybí nadhled."

A máš nějaké místo, kde by jsi chtěl žít?
"Tak cyklicky mě napadá, že bych odjel někam mimo Českou republiku. Jednu dobu se už schylovalo k tomu, že odjedu pracovat na Nový Zéland, samozřejmě ne jako režisér (smích), ale nakonec z toho sešlo."

Těšínský kraj je hodně specifický – třeba i jazykem, kterému běžný Čech či Moravák nemá šanci rozumět. Ty jsi nejprve studoval v Polsku a pak v Praze na DAMU – nepůsobil jsi tam poněkud exoticky?
"Určitě nestandartně (smích). A protože jsem měl zkušenost jako elév z polské scény Těšínského divadla, což bylo především zájezdové divadlo, tak když jsem vyprávěl na škole některé historky, tak si všichni mysleli, že kecám. Například, když jsme v zimě přijížděli hrát do Mostů u Jablunkova, tak kolem sálu byly samé běžky, protože místní diváci, goroli, přijížděli do divadla na běžkách (smích)."

V roce 2007 se ti povedl celkem pěkný kousek, kdy jsi ty, jako režisér NDM nazkoušel inscenaci v KSA s Norbertem Lichým z DPB v hlavní roli. Norbert tehdy byl za tu roli v nejužší nominaci na Thálii… Neuvažoval jsi někdy o tom, že by jsi si založil své vlastní divadlo, ve kterém by jsi využíval to nejlepší, co může divadelní Ostrava nabídnout?
"Jednu dobu jsem o tom uvažoval. Bylo to tehdy, kdy se Aréna stěhovala do svého současného působiště a na Masarykově náměstí zůstal volný ten původní prostor. Tak jsem začal uvažovat, že by se tam dalo udělat něco na způsob newyorského Actor´s studia nebo pražského Ungeltu, kde by byla možnost spolupracovat s herci ze všech ostravských divadel, ale ztroskotalo to na praktických, provozních záležitostech."

V Chlívě se stane zázrak a krávy začnou na Štědrý den mluvit. Věříš ty na zázraky, na věci mezi nebem a zemí, na osud?
"Já myslím, že náhoda není, že neexistuje. Myslím, že co stát má, to se i stane, a to, jakým způsobem věci ovlivňujeme, co uděláme nebo neuděláme, to také není náhoda."

Kajzar je u nás zcela neznámým autorem. Co divák, který přijde na Paternoster a Chlív, uvidí?
"Myslím, že uvidí glosu o tom, co to znamená v životě selhat. A také, doufám, si odnese jistou prazvláštní atmosféru, a snad uvidí trošku jiný svět..."

Další rozhovory a informace k nové premiéře her Paternoster a Chlív
naleznete už brzy v připravovaném webovém časopise KSA.

1451 1453 1455 1456 1457 1458 1459
Ostrava!!!