Vážení diváci, | Články

Vážení diváci,

7.1.2013

fotogalerie v prostorách foyer KSA po několika letech mění svého kurátora. Roman Polášek, který se o ni dosud pečlivě staral, předává s novým rokem své kurátorství kolegovi a kamarádovi Martinu Popelářovi. Jak oba fotografové vidí tento historický okamžik a proč se vlastně dochází ke „střídání stráží“ Vám prozradí sami v následujících rozhovorech.

 

JE ČAS PŘEDAT FOTOGALERII DÁL
Rozhovor s fotografem a kurátorem Romanem Poláškem

Jak to vlastně všechno s tvým kurátorstvím v Aréně začalo?
„Do Arény jsem přišel někdy v roce 2008, kdy mě oslovil Ivan Krejčí, abych nafotil portréty herců. Pak mi nabídli focení inscenací a když se zkoušela Brenpartija, tak za mnou přišel dramaturg Tomáš Vůjtek s tím, že viděl mé portréty bezdomovců, kteří mu strašně připomínali ony brenparťáky, a zda bych je nechtěl ve foyer vystavit jako doplněk k inscenaci.“

Takže první fotovýstavou v Aréně jsi byl ty sám…
„Vypadá to tak, ale tehdy to byla jednorázová akce a myšlenka fotogalerie s pravidelnými výstavami vznikla až později. Ale ještě k těm bezdomovcům. Na vernisáž byli pozváni i někteří z fotografovaných, a protože Aréna chtěla zahájení nějak oživit, tak herci sehráli něco málo z inscenace. A bezdomovci, když viděli, jak herci pojali houmlesáky, si je pak rozebrali a začali jim vysvětlovat, jak na to.“

Proč po třech letech úspěšného kurátorství v Aréně končíš?
„Mám teď hodně dlouhodobé práce, dělám na dvou knížkách a fotím kalendář a do toho se nám narodilo třetí dítě. A druhá věc je, že se po těch třech letech cítím trošku vyčerpaný a myslím, že to chce novou krev a je správný čas předat fotogalerii dál.“

Jak jsi sám zmínil, s Arénou jsi byl v úzkém sepětí - fotíš portréty herců, inscenace a dělal jsi kurátora. Co tě z toho baví nejvíc?
„Jednoznačně focení inscenací. Mám tak možnost se na všechny podívat, a také si na focení divadla člověk perfektně vypiluje techniku. Navíc, před nějakými patnácti lety jsem začínal jako jevištní mistr v Divadle Petra Bezruče, takže jsem se obloukem přes focení k divadlu zase vrátil.“

Je nějaká z výstav v Aréně, na kterou vzpomínáš zvlášť rád nebo nerad?
„To asi nemůžu říct. Ale třeba ze začátku byly trošku problémy s návštěvností vernisáží, protože zapsat se do povědomí přeci jen chvíli trvá. Ovšem z posledních výstav mám velkou radost, foyer při zahájení bylo pokaždé plné. Taky je velice potěšující, že na fotovýstavy začaly chodit školy. Ne v rámci návštěvy divadla, ale samostatně, objednají se jen na výstavu. A to vše se projevuje pak na tom, že se mi fotografové sami ozývají a mají zájem v Aréně vystavovat, protože jde o čistý a zajímavý prostor. A obecně úroveň expozicí má stoupající úroveň, např. se nám podařilo přesvědčit třeba Pava Máru, který před prázdninami vystavoval svůj soubor Madony, což beru jako dosavadní umělecký vrchol. A taky musím zmínit výstavu Jardy Malíka, který své fotografie precizně nachystal přímo pro ten daný prostor a totálně tím změnil jeho vnímání.“

Takže fotografové dotírají a chtějí do Arény?
„Dotírají, dotírají (smích). V Aréně jsou čtyři výstavy do roka a protože jsme nikdy nechtěli, aby šlo jen o regionální platformu, tak je někdy těžké je odmítat či selektovat.“

Jaký byl vlastně tvůj klíč pro výběr vystavovaných jmen?
„Zpočátku jsem měl záměr, že by se výstavy měly nějak vztahovat k právě zkoušeným a premiérovaným inscenacím. Brzy jsme se ale rozešli v termínech, protože tím, že jsem musel autory a jejich fotky domlouvat dost dlouho dopředu a v té době třeba ještě v divadle nevěděli přesně, jaký bude repertoár na příští sezónu. Takže pak zbyl jediný klíč pro výběr, a tím byl kvalitní autor. Navíc autor, který chce vystavovat v prostředí divadelního foyer, protože jsou i tací, kteří chtějí být vystaveni pouze v galerii.“

Kurátorství je činnost, které se věnuješ léta, tvou mateřskou základnou je Fotografická galerie Fiducia. Můžeš srovnat své kurátorské působení tam a v Aréně?
„V Aréně jsem chtěl dělat a dělal výstavy přístupnější a divákům otevřenější. Na to ve Fiducii nebereme ohled a vystavujeme třeba i experimenty, které nevím, jak by se právě v Aréně líbily nebo jak by tam vyzněly. I když občas se stalo, že tam například zrovna na Vánoce visely nějaké akty a děti, které chodí každoročně na Vánoční hru, z toho byly možná vyplašené, ale jinak jsem spíš vždy volil expozice, které potěší nebo pobaví.“

Máš nějaký kurátorský sen?
„Mě se ty sny docela podařilo splnit, snad ještě zůstává Josef Sudek…A co se týká Arény – jsem moc rád, že se mi podařilo přesvědčit Tomáše Pospěcha, který u příležitosti inscenace Brýle Eltona Johna vystavil svou sérii fotbalistů, pak nové fotky Mira Švolíka a už zmiňovaný Pavel Mára.“

Proč jsi si jako svého nástupce vybral Martina Popeláře?
„Protože ve Fiducii spolu vedeme fotogalerii už dvanáct let, známe se a vím, že on bude tu linku, kterou jsme v Aréně nastavili, držet, a nikdy nepůjde pod ni. Plán, který má, vypadá dobře a já se už na další výstavy moc těším.“

Vystavil bys Martina Popeláře?
„Několikrát jsem chtěl, ale on se vždycky bránil (smích).“

Myslíš, že se do Arény jako kurátor ještě někdy vrátíš? Nebo už ti to Martin nikdy nepustí?
Jestli mi to Martin pustí, to nevím, ale ve skrytu duše jsem si říkal, že on taky vydrží ty tři roky…(smích).“

ROMAN POLÁŠEK (1967, Starý Bohumín), vyrůstal v Jindřichově Hradci, v roce 1990 absolvoval Vysokou školu báňskou, od stejného roku bydlí v Ostravě – Vítkovicích, kde má i ateliér.
V roce 2001 spolu s M. Popelářem založil Fotografickou galerii Fiducia, kde prozatím uspořádal 113 výstav. Jako kurátor se dále podílel na výstavách v Bruselu, Bratislavě, Praze, Ostravě.
Ve volné tvorbě se věnuje především portrétní fotografii. Samostatné cykly: Homeless a jiní a Klienti (portréty drogově závislých lidí v léčbě) byly vystaveny m.j. v Ostravě, Znojmě, Bruntále, Liberci, Telči, v rakouském Primersdorfu a polském Rzeszowě. Zúčastnil se kolektivních výstav Ostrava umjeni...?! (Praha, Ostrava), Vyhaslé pece (Fiducia, Ostrava), Tři z Ostra (s J.Malíkem a M. Popelářem, Č. Budějovice), 15 z Fiducie (Praha, Brusel), Ostrava? (Ostrava 2010).
Na zakázkách dlouhodobě spolupracuje s divadly Komorní scéna Aréna a Divadlem loutek v Ostravě. Pro Národní památkový ústav fotograficky realizoval tyto publikace: Průvodce architekturou Ostravy (Ov 2010), Průvodce architekturou Opavy (Ov 2011), Kostel sv. Martina v Bohušově (Ov 2011), Ostravské díloW. Deiningera (Ov 2011), další dvě publikace se připravují pro tisk.
Pro o.s. Fiducia fotograficky připravil publikaci Ostravské interiéry (Ov 2011).
Pro architektonickou kancelář OSA projekt s.r.o. realizoval tři fotokalendáře (2005, 2008, 2013) s tématem Ostravy, stejně tak pro městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz fotokalendář na rok 2006.
Publikuje v časopisech ERA 21, Tvar a Listy.
Dlouhodobě spolupracuje s Ateliérem 38, s loutkářským festivalem Spectaculo interesse a festivalem Divadelní pouť bez bariér.

 

V ARÉNĚ MÁ SMYSL VÝSTAVY DĚLAT
Rozhovor s fotografem a kurátorem Martinem Popelářem

Co jste říkal na nabídku kurátorství v Aréně?
„Chvilku jsem o tom přemýšlel, protože za ty roky, co to s Romanem Poláškem děláme ve Fiducii, tak už víme, kolik času a úsilí to stojí. Ale já jsem do Arény na vernisáže chodil vždycky rád. Byl tam dobrý výběr autorů, možnost se s nimi osobně setkat a také kamarádi, kteří přijdou na vernisáž, takže z toho pokaždé byla příjemná záležitost. Roman založil kvalitní tradici, tudíž vstupuji do dobře připraveného a rozjetého projektu, v němž je na co navazovat. V Aréně prostě má smysl výstavy dělat, navíc je mi Aréna sympatická i jako divadlo.“

Takže jste i divadelním návštěvníkem Arény?
„Ano, měli jsme se ženou předplatné. Teď máme malého syna a tudíž jsme kulturní aktivity poněkud utlumili a letos si abonomá nekupovali, protože nám bylo jasné, že oba se večer ven nedostaneme.“

Jak se vám líbí prostor foyeru, inspiruje vás nějak coby kurátora?
„To foyer má velkou výhodu ve své členitosti, kromě hlavního prostoru má různá zákoutí, kde lze vystavit drobné, intimnější věci. A myslím si, že divadlu fotografické výstavy sluší, protože se tam denodenně odehrávají na jevišti živé produkce, divadlo je živé umění a ta fotka je zase záznamem života a tak se můžou hezky doplňovat.“

Vidíte rozdíl mezi tím, co vystavovat v galerii jako je Fiducia a ve foyeru Arény?
„Do jisté míry je to totožné, prostor v Aréně galerii trochu připomíná. Navíc předpokládám, že lidé, kteří přijdou do divadla, budou mít obecně vztah ke kultuře a estetice, takže dokáží ocenit i náročnější fotovýstavu. Faktem ale je, že ve foyer zřejmě nepůjde udělat nějaká prostorová instalace, protože primárně je to prostor pro diváky, umělecká díla jsou jen doplňkem.“

Jaký bude váš klíč pro výběr vystavovaných autorů?
„Roman měl kdysi záměr vnitřně propojit premiérované tituly v divadle a témata fotovýstav. Teď se to možná trošku zase povedlo, protože na jaře se bude zkoušet hra Arnošta Goldflama Ženy a panenky a takovým předskokanem bude výstava Dity Pepe, která si rovněž hraje s ženskou identitou. Např. teď vyšla kniha Slečny, kterou ona ilustrovala fotografiemi, a která vypráví příběhy neprovdaných žen v současnosti. A z této knižní novinky budeme mít také fotky. Pak mám nachystaného Michala Kalhouse, což bude náročnější výstava a jsem zvědavý, jak s tím pochodím, protože on je spíš víc výtvarníkem než fotografem. Patří ke skupině umělců, kteří vytvářejí spíše „nefotografie“, jenž po technické stránce s fotografií nemají téměř nic společného-díla jsou rozmazaná, šedivá, vybírají si banální motivy. A hra Ruská zavařenina se, alespoň podle noticky, odehrává také v jakémsi bezčasí, mlhavosti – a tím se k tomu Michal Kalhous výborně hodí. I on se totiž se svým přístupem, tou „netechnikou“ dostává do jakéhosi meziprostoru, kde zkoumá, co fotografický obraz vlastně je. A v obecné rovině budu pokračovat v tom, co Roman Polášek započal, protože vnímání fotky máme dost podobné a nehodlám odskakovat úplně někam jinam.“

Vystavil byste Romana Poláška?
„Bez problémů. Ve Fiducii už jsme jeho výstavu dělali, a v Aréně můžeme klidně taky.“

Hodláte se věnovat více regionálním autorům nebo budete mapovat fotoscénu celorepublikově?¨
„Obojí. Část regionálních autorů už představil Roman, ale ještě pořád je kam sáhnout. Důkazem je právě třeba Dita Pepe, pak bych chtěl vystavit i jejího manžela, Petra Hrubeše, který možná kvůli zamýšlené výstavě nafotí nové věci přímo pro Arénu. A pravidelně jezdíme na výstavy do Prahy a na Měsíc fotografie do Bratislavy, takže další jména budou zřejmě z větší dálky.“

 

MARTIN POPELÁŘ (29. 7. 1971)
Narodil se v Ostravě kde žije a pracuje. Ve volné profesi fotografa působí od roku 1995.
V roce 2001 ukončil studium fotografie na ITF v Opavě. Několik let fotografoval pro deník MF DNES. Poté se věnoval technické fotografii a od roku 2001 až do současnosti vede spolu s Romanem Poláškem fotografickou galerii Fiducia.
V letech 2009 - 2011 úzce spolupracoval s týmem připravujícím kandidaturu na hlavní evropské město kultury pro rok 2015.
Od roku 2010 fotografuje pro Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě.




















 

Ostrava!!!