Děda se uměl podívat na svět | Články

Děda se uměl podívat na svět

15.9.2014

 

Rozhovor s Vladimírem Balcarem, vnukem fotografa Václava Balcara

 

Váš dědeček snímky vyfotil v roce 1919 a kromě publikace několika z nich v časopise Český svět v roce 1919, spatřily světlo světa až loni na výstavě v Opavě. Co s nimi těch skoro sto let vlastně bylo?
„Ty fotografie naši rodinu provázejí celý život, děda měl část z nich vystavenou doma po stěnách, třeba lemovaly schodiště. A my někdy od 80. let minulého století jsme s nimi podnikali nejrůznější věci, třeba jsme je používali na novoročenky, nedávno mi jedna známá připomněla, že měla jednu z těch fotek jako svatební oznámení. Snímky, které byly na stěnách, jsem znal od dětství, jiné byly prostě někde uložené doma a postupně jsem je objevoval. Ať už to byly negativy ještě na skle, především ty z Ruska, nebo později z Ameriky už na celuloidu.“

Jak jste dospěli k tomu, že byste soubor vystavili?
„S Petrem Rotreklem, pořadatelem festivalu Bezručova Opava, jsme se několikrát bavili o možnosti vystavování. A téma loňského ročníku jeho festivalu bylo „Cesty kolem světa“, k čemuž se ty fotografie dokonale hodily. Původně jsem si myslel, že si je nechám někde v copy centru namnožit, a že to bude taková menší výstavka. Pak se k tomu ale připojil Jiří Siostrzonek, který když ty fotografie viděl, jednoznačně řekl, že si zaslouží dvě patra opavského Domu umění. Takže jsme je nechali hodně zvětšit, a byli jsme překvapení, jak velké zvětšení snesly. Ty největší snímky mají 1 x 1,30 metrů a jeden dokonce šest metrů na délku.“

Jaký byl vlastně váš dědeček? Jak na něj vzpomínáte?
„Pro nás to byl takový děda-srandista. Ale je fakt, že jsme ho tak vnímali jen my se sestrou, jelikož jsme byli benjamínci rodiny. Všichni ti starší bratranci a sestřenice na něj vzpomínají jako na autoritativního člověka, který je neustále zapřahal do práce, a dost se ho báli. Ale my ho pamatujeme jako dědu, který sbíral všechno možné, známky, kameny, jeho byt byl takové malé vetešnictví plné zajímavých věcí.“

Fotil i po válce? A jak se vlastně k focení dostal – tehdy to byla dost velká novinka?
„Před válkou se vyučil malířem pokojů, ale maloval i obrázky. Ona totiž malířina jeho doby, tedy pozdní secese, bylo spíš dekoratérství, takže měl blízko i k tomu běžnému kreslení. Pamatuju si, jak si vytvářel různé sítě, podle nichž překresloval třeba obrázky z Brehmova Života zvířat. Na zahradě měl boudy na nářadí a na ně maloval různé kaligrafie, na jednu z nich si vyrobil věžičku napodobující japonskou pagodu. Nebo zdobil včelí úly, na jednom bylo napsáno Tokio a na dalším zase New York. Ale k tomu fotografování - po vyučení odešel do Vídně na zkušenou, kde se k focení zřejmě dostal. Já už si ho ale s fotoaparátem nepamatuji, nikdy jsem ho fotit neviděl. Ale měl rád novinky obecně, jako jeden z prvních měl doma třeba telefon.“

Převzal po něm někdo v rodině tento koníček?
„Otec fotil hodně, ale štval mě s tím, protože jsme se museli neustále stavět do nějakých skupinek, což jsem nenáviděl. Měl i fotokomoru a sám si snímky vyvolával. Doma jsou ještě spousty negativů, o nichž zatím nevím, zda jsou dědovy nebo otce. A já fotím akorát mobilem (smích).“

Vyprávěl vám dědeček o své cestě kolem světa? Myslíte, že jej nějak ovlivnila?
„O cestě nemluvil, byla to prostě taková samozřejmost. Děda jel kdysi kolem světa, všichni jsme to věděli a nějak se to v rodině nepřetřásalo. Ale určitě ho ovlivnila, třeba možná i to, že svému jedinému synovi dal jméno Vladimír, které se do té doby nikde v rodině nevyskytovalo. Nicméně byl velký obdivovatel Ameriky, měl rád novinky a technický pokrok, se kterým se právě tam měl možnost setkat, což je patrné i z těch fotek. Taky se třeba učil esperanto, dopisoval si v něm s lidmi z celého světa, máme doma spousty pohledů, které ještě čekají na své zhodnocení.“

Cestoval i po válce nebo mu to jedno velké putování stačilo na celý život?
„Že by jezdil do zahraničí, to si nevzpomínám. Byť pracoval u finanční stráže, tak žil spíš životem zemědělce, měl své hospodářství a hodně se mu věnoval.“

Máte některou z jeho fotografií raději než jiné?
„Od dětství mám zafixovanou fotku, na které stojí na břehu v Manile kluk s lodí v pozadí. Vždy, když ji vidím, tak si vybavím to dědovo schodiště. A auto, které projíždí v New Yorku pod konstrukcí mostu, a také děti z Nagasaki. A pak ještě fotku ze San Francisca, kterou sice nefotil děda, ale kterou se nám podařilo zvětšit na délku šesti metrů. Ta, bohužel, v Aréně nebude, protože by se tam nevešla.“

Jaký to byl pocit, vidět tyhle od dětství známé fotky ve velkém formátu v prestižní galerii?
„Byli jsme se sestrou úplně dojatí.“

Máte ohlasy na dědečkovy snímky od profesionálních fotografů?
„Když probíhala výstava v Opavě, tak je velmi chválil Vladimír Birgus z Institutu tvůrčí fotografie, a při prezentaci v pražské Galerii Leica se profíci shodli, že jde o soubor po výtvarné, tedy fotografické stránce velmi kvalitní. Že prý se děda uměl podívat na svět, že dokázal fotit běžné věci zajímavě.“

Když vidíte, co svými fotografiemi zanechal váš dědeček budoucím generacím, nemáte také touhu po něčem podobném?
„Já pracuji na Českém statistickém úřadě a už nějakou dobu dávám dohromady Lexikon českých, moravských a slezských obcí. V roce 1869 totiž proběhlo první moderní sčítání lidu a údaje o obcích byly zapsány v lexikonu obcí. Po každém dalším sčítání vyšel vždy podobný lexikon. Před časem jsme s kolegy vše spojili do jedné publikace, z níž je patrné, jak se proměňovaly názvy obcí, jak se obce sdružovaly či osamostatňovaly, jak se v průběhu času měnil počet domů i obyvatel. V připravované elektronické verzi tohoto Historického lexikonu obcí bych chtěl zabrousit hluboko do archívů a zpracovat údaje i před rokem 1869 a připravit pro čtenáře i další bonusy.“

Jaké máte další plány s tímto fotografickým souborem?
„V centrále Českého statistického úřadu v Praze jsem domluvil menší výstavu a 14. září bude jednodenní výstava některých fotek na Ministerstvu zahraničí. A myslím, že se otvírá možnost vystavovat i v zahraničí, dostat ty snímky třeba do některého z českých center. Vypadá to, že zájem o ně je." 

 


Ostrava!!!