Staré techniky jsou dobrodružství a alchymie | Články

Staré techniky jsou dobrodružství a alchymie

26.1.2015

Rozhovor s fotografem Fedorem Gabčanem

Pocházíte ze slovenských Kútů, střední školu jste absolvoval v Košicích, vysokou v Praze, usadil se v Ostravě – to je celkem velký geografický rozptyl…
„V Kútech jsem se narodil, na celnici mezi protektorátem a Slovenským státem. Otce pak převeleli do Komárna, kde jsem vyrůstal. A do Košic jsem se dostal shodou osudových rodinných událostí, přestěhoval jsem se k babičce a začal tam studovat střední školu geodézie a kartografie. Nevěděl jsem, co to je, až posléze jsem zjistil, že jde o kreslení map, vypočítávání souřadnic atd. Nebavilo mě to, ale říkali mi, že bych tu školu měl dokončit, ať mám maturitu. Pak jsem nastoupil do Kartografického ústavu v Bratislavě, kde mě to také nebavilo, a jediný možný způsob, jak se odtamtud dostat, bylo podepsat brigádu do Ostravy.“

A co jste v Ostravě dělal?
„Dělnické profese. Na Nové huti, ve Vítkovických stavbách ve výkopu, dva roky na šachtě, různě. Normální tvrdá práce. Chtěl jsem studovat na vysoké grafiku, ale musel jsem si přiznat, že na to nemám dostatečný talent, nevzali mě, tak jsem se pustil do fotografování. Půjčil jsem si foťák, začal fotit a ono mi to šlo. Měl jsem výtvarnou průpravu, věděl jsem, co je kompozice nebo zlatý řez. Když jsem se později dostal do tiskárny jako reprodukční fotograf, naznal jsem, že nemám dostatečné vzdělání. A přihlásil se na FAMU, kam mě vzali bez přijímaček.“

Studoval jste u velkých osobností čs. fotografie – co vás naučili nejdůležitějšího?
„Anna Fárová byla oponentka mé práce, učil mě prof. Šmok, ale myslím, že jsem se více naučil od spolužáků než od profesorů. Já měl taková zvláštní studia, žil jsem v Ostravě a dvakrát týdně dojížděl do Prahy. Vyšlo to levněji, než tam bydlet, zpáteční jízdenka stála 68 korun. A byl jsem na přednáškách častěji, než ti, kteří bydleli v Praze.“

Nikdy jste nechtěl Ostravu opustit?
„Na rozdíl od mého bratra, dobrodruha, který jako devatenáctiletý odešel do Kanady, jsem nikdy neměl touhu se někam stěhovat. Měl jsem ženu, syna, a tak ve Vratimově, kde jsem se po příchodu na Ostravsko usadil, už žiju přes padesát let. Navíc po skončení FAMU jsem pracoval pro ČTK, což obnášelo ježdění po celém kraji. To bylo každou chvíli focení nějaké brigády socialistické práce, hrdiny socialistické práce, pořád na cestách. Ale dostal jsem se k lidem a do prostředí, kam bych se jinam nepodíval. Fotil jsem třeba i porod a operaci srdce, ale všechny fotky jsem pokazil, jak jsem byl vynervovaný.“

Vedle zpravodajství jste se věnoval i reklamním fotografiím…
„Ano, to bylo období, kdy jsem fotil jen reklamní zakázky, a volné tvorbě se vůbec nevěnoval. Trvalo to asi osm let, a zpětně musím říct, že mi to pomohlo. Oddechl jsem si, a proto mě focení baví ještě i teď. V té době jsem se zabýval keramikou, stavěl si vlastní pece, pokusničil jsem s glazurami…“

Jaké reklamy jste fotil?
„Pro Romo Fulnek pračky, jejich zakázky mi vlastně zaplatily FAMU. Pak pro Tonak Nový Jičín klobouky, pro Optimit Odry tenisové míčky, integrované obvody pro Teslu Rožnov a tak podobně (smích). Tehdy se do propagace kdečeho investovalo hodně peněz.“

A co vás po osmi letech přimělo začít si opět fotit pro sebe, pokračovat se volné tvorbě?
„Začalo mi to chybět jako prostředek sebevyjádření, chtěl jsem navázat na předchozí práci. Tehdy jsem pracoval jako šéf fotografů u Hutních montáží, jezdili jsme po celé republice a fotografovali ty jejich obrovské stavby. A také jsem začal působit na umělecké průmyslovce, kde jsem učil základy fotografování aranžéry a výtvarníky z nejrůznějších socialistických podniků. A později jsem na to navázal tím, že jsem zakládal obor fotografie na umělecké průmyslovce, která dnes sídlí na Poděbradově ulici. To vše mě přimělo začít zase fotit pro sebe.“

Před revolucí jste fotil průmyslem zasaženou krajinu Ostravska, neměl jste kvůli tomu problémy s oficiálními místy?
„Na té jsem si udělal nejlepší pověst, všichni tyhle snímky uznávají z mé tvorby nejvíc. Ta fantasmagorická, na první pohled ošklivá krajina mě úžasně inspirovala k hezkým obrazům. Nešlo mi primárně o ekologii, ta se tam dostávala ve zpětné vazbě. A oficiální místa to respektovala jako vývarno, nikdy jsem kvůli tomu problémy neměl.“

Fotíte i akty – jak vlastně získáváte modelky?
„Zamlada je nejjednodušší způsob oslovit hezké spolužačky. Později se dají najít modelky třeba mezi studentkami výtvarných škol nebo přes kamarády a známé. Není to lehké, často vám dívka slíbí, ale pak si to rozmyslí (smích). Je zajímavé, jak některým ženám vadí se svléknout, jak to dlouho trvá, než k focení skutečně dojde. Ale občas se některá svleče tak rychle, že se až divím (smích).“

Jak jste se dostal ke starým fotografickým technikám, které budete vystavovat i v Komorní scéně Aréna?
„Nastartoval mě můj spolužák, prof. Vojtěchovský, který byl šéf katedry fotografie na FAMU a později odešel do USA, odkud staré postupy přivezl, tam se totiž stále běžně vyučují na vysokých školách. Zaujalo mě to, i proto, že výsledný obraz je závislý na spoustě okolností - na teplotě vzduchu, na druhu papíru atd. Je to velké dobrodružství. Navíc člověk pracuje s chemií, která je nebezpečná, jsou to takové alchymistické hrátky.“

A které z technik mohou návštěvníci v Aréně vidět?
„Bude tam gumotisk, který ale nemá s gumou nic společného, je to rozpuštěná a zcitlivěná pryskyřice akáciových stromů, do které se přidá pigment a vymývá se. Bromolejotisk to je klasická fotografie, ze které se udělá reliéf, na nějž se nanáší matná tiskařská barva. Samovyvolávací postupy jsou uranotypie a argento-ferrotypie se solemi stříbra a železa. A také kyanotypie neboli modrotisk, který se dá ještě tónovat dohněda čajem.“

Determinují vás tyto staré techniky nějak tematicky při focení?
„Je to spíš obráceně, vybírám ze zásob starých negativů ty snímky, které by se pro tyto archaické techniky hodily.“

 

Vernisáž výstavy fotografií Fedora Gabčana se koná ve středu 11. února 2015 v 17.00 hodin.

Ostrava!!!