Baal je příběh o cestě do pekla | Články

Baal je příběh o cestě do pekla

16.4.2015

Rozhovor s představitelem titulní role Michalem Čapkou

Naposledy jsme spolu dělali rozhovor před premiérou Kafkova Procesu, na podzim roku 2011. Od té doby uplynulo hodně času, přišly další role…
„Je to tři a půl roku, to byla spousta další práce. Amigo, Plešatá zpěvačka, Hráči, Ruská zavařenina, Julie a Nataša…“

Za Hráče, byť jde o hereckou miniaturu, sklízíš velkou chválu. Těší tě úspěch v mini roličce stejně jako ve velké roli?
„Určitě, možná ještě víc. Protože když je toho prostoru málo a někdo si přesto člověka všimne, tak je to super. A Hráče si obzvlášť užívám, protože to představení nestojí na mně a není to tudíž takový stres.“

Ještě se chci vrátit k Metoději Filipoviči v Neuvěřitelných příhodách Julie a Nataši. Diváky necháváš až do konce inscenace v napětí, kdo ten člověk vlastně je…
„To je dobře, protože to byl záměr, aby odpověď nebyla jednoznačná. Tu roli jsme zkoušeli na několik způsobů, ze začátku jsme ho stavěli jako vyloženého Mefista, pak jsme ubírali a ubírali, a když jsme si vůbec nevěděli rady (smích), tak Ivan řekl, že by to mělo být, jako když Gary Oldman hraje vyšinuté postavy.“

Nedávno ti ještě přibyla role v jiném souboru, čímž narážím na tvé nedávné zkoušení v Činoherním klubu v Praze – oč vlastně šlo?
„Byli to Dostojevského Bratři Karamazovi, které režíroval Martin Čičvák. Sháněli herce pro roli Aljoši, já jsem zrovna byl u jedné z debat na toto téma, a tak se to nějak semlelo. Navíc já už dlouho chtěl s Martinem dělat a asi i on se mnou. Už kdysi mi nabídl roli, ale tehdy jsem byl obsazený tady v Aréně v Dávnících, tak to vyšlo až po letech.“

Jaké to bylo v legendárním Činoherním klubu?
„Měli jsme na zkoušení luxusní čas čtyř měsíců, nespěchali jsme. Sešla se tam výborná parta lidí, třeba můj kamarád Honza Hájek, spolužačka z konzervatoře Ivana Uhlířová, Matěj Dadák, který studoval s mým bráchou, takže jsem měl pocit, že jsem mezi známýma, nepřipadal jsem si, že tam nepatřím. A do toho Juraj Kukura jako starý Karamazov, který je velký hráč. Byla tam velice příjemná a tvůrčí atmosféra, ve které ze mě brzy spadla i ta počáteční nervozita.“

Tvá žena mi říkala, že pokaždé žije s postavou, kterou zrovna zkoušíš – skutečně tě tvé role tolik pohlcují?
„Vždycky říkám, že nejvíc člověk pracuje mimo zkoušku. Na zkoušce si vyzkouším, co si o té roli začínám myslet, plus samozřejmě to, na čem jsme se domluvili na zkoušce předešlé. Ale když jdu po ulici, když jsem doma, tak myslím na to, jak by třeba danou situaci řešila moje postava. Občas mě napadá - jak by teď šel na oběd takový Aljoša Karamazov… Ale to je výjimečně, já nemám pocit, že bych to tak prožíval – no, já ještě ženě natluču! (smích)“

Můžeš nám ze svého pohledu říct, kdo je vlastně Baal, co to je za člověka?
„Zatím jsme tři týdny před premiérou, tudíž bych tuhle otázku ještě nechtěl úplně uzavírat, i proto, že na některé věci máme zatím různé názory. Baal je asociál, který si poživačně a bez výčitek, bez ohledu na ostatní, bere, co zrovna chce. Ať už to jsou ženy, alkohol, cokoliv… Je to lyrik, básník, hospodský povaleč, milionář, milenec, herec, vrah… Je to grázl, kterého bych ale chtěl i obhájit. Protože každé zlo pramení z nějaké frustrace, a ta je dána výchovou, životními událostmi. Já si myslím, že se každé mimino rodí jako dobré, a až pak ho svět zkazí. A Baal svým chováním nastavuje zrcadlo tomu světu. Takový, jaký je svět, jsme i my.“

Jak moc jsi tedy nyní Baalem?
„Jsem jím jen na zkouškách. Protože já mám výčitky svědomí. (smích) Ale vše přichází do cesty z nějakého důvodu.“

Proč ti přišel do cesty Baal?
„Aby mě ztrestal.“

Za co?

Za všechno. Za moji pýchu.“


Byl jsi pyšný?
„Někdy člověk musí být. U divadla, aby člověk mohl vylézt na jeviště, tak musí mít nějaké sebevědomí a tak ho do sebe mnohdy pumpuje nepřirozeně. Kdybych nedělal tohle povolání, tak bych třeba nebyl takový č…k. (smích)“

Už jsi zmínil, že Baal je lyrik – psal jsi někdy verše?
„Psal jsem si básničky tak do dvaceti, občas jsem je někomu dal přečíst nebo je i četl na hodinách ve škole.“

Proč už nepíšeš?
„Protože hraju na bicí a na kytaru. Ale hlavně mám pocit, že v tom textovém vyjádření jsem nejslabší. A protože hobby nedělám s nějakou ambicí, je to jen má radost a odreagování, tak když to nešlo samo, tak jsem to nechtěl lámat.“

Kdyby se tě někdo ptal, co zrovna zkoušíš, jaký příběh, co bys mu řekl?
„Že je to příběh o cestě do pekla. Baal nekompromisně žije život podle své linky, a v jednu chvíli se rozhodne, že už ani tu linku nebude sledovat a vrhne se střemhlav vstříc smrti, nejen té fyzické. Dopustí se všech smrtelných hříchů a na konci je po zásluze potrestán.“

Já se na to ptám i v souvislosti s plakátem k téhle inscenaci, kde ležíš obklopen nahými ženskými těly – někdo by si mohl říct, co že se asi bude dít na jevišti, a že máš docela hezké zaměstnání…
„Z plakátu to tak může vypadat, ale já jsem se během toho focení snažil nevytvářet žádné napětí, takže jsem ta nahá těla pořádně viděl až na hotové fotce. Všechno bylo korektní, nemůžu říct, že bych si to nějak užil. Užívání vypadá ještě jinak.“

A jak?
„Kdybych nebyl zadaný a nemiloval svoji ženu, tak bych klidně s těmi čtyřmi dámami chtěl strávit noc. Jako Baal. (smích)“

 

3568 3569 3570 3571 3572 3573 3574

Baal / Bertolt Brecht

BAALweb

Podobné zprávy

UVÁDĚT BAALA JE ODVAHA

20.4.2015

Rozhovor s režisérem Davidem Šiktancem Vzhledem k vašemu příjmení se nemůžu nezeptat – jak těžké je s ním žít a nebýt třeba ...

Zkoušení Baala

31.3.2015

Vážení diváci, náš dvorní fotograf Roman Polášek na jedné ze zkoušek zaznamenal, jak vzniká předposlední inscenace této sezóny, ...

Ostrava!!!