Jsem rád tam, kde o něco jde | Články

Jsem rád tam, kde o něco jde

5.10.2015

 

Rozhovor s překladatelem MARTINEM HILSKÝM

Po několika letech se opět „vracíte“ do KSA, před časem se zde ve vašem překladu hrály Sen noci svatojánské a Hamlet. Je pro vás setkávání s Arénou něčím jiné?
„Je to něco jiného především kvůli lidem. Kvůli režiséru Ivanu Krejčímu, se kterým si, myslím, rozumíme v důležitých věcech týkajících se Shakespearovy řeči.“

Co si pod tím představit?
„Ivan Krejčí patří k těm režisérům, pro které je dramatikova řeč základním kamenem inscenace. Vychází z interpretace textu a ze situací, které text nabízí. Nevymýšlí si - jak se to často děje – zbytečné vizualizace či režisérské gagy, jejichž smyslem je dát najevo nový přístup režie. Tuto pokoru vůči originálnímu textu já velice ctím, protože takových režisérů dnes není mnoho. A na takové setkání se vždycky velmi těším. Navíc obě zdejší předchozí inscenace Shakespeara, u jejichž zrodu jsem také byl, dopadly skvěle, měly řadu repríz a myslím si, že také přispěly k renomé, které dnes Aréna má.“

Jezdíte sem tedy rád?
„Ano, protože já jsem rád tam, kde o něco jde! Dnešní zkouška pro mě byla úžasná. Měl jsem jakousi rámcovou představu, jak by Ivan chtěl Něco za něco dělat, ale jeho dnešní poznámky, poznámky dramaturga a tvárné a zajímavé reakce herců, to byl zážitek. Byla to opravdová divadelní dílna s pozoruhodným přístupem k divadlu.“

Jak byste v několika slovech charakterizoval Něco za něco? Jaké je její základní téma?
„Něco za něco je málo hraná hra, protože není příjemná. Není to komedie z těch líbezných, ale je hořká a temná a nesmírně aktuální. Je to hra o korupci, termín něco za něco je logo, definice korupce. Odehrává se ve Vídni, v městském státě, jehož hlavou je kníže. Sledujeme Shakespearovské dvojsvětí - koridory nejvyšší moci tohoto státu i jeho podsvětí. Vrchol politické moci je vrcholem korupce, protože absolutní moc korumpuje absolutně. Nechybí také prudký kontrast svatosti a profánnosti toho nejnižšího myslitelného stupně. Je tam černý, sžíravý a cynický humor a zároveň je to úžasná hra, která pojednává o tom, co je to právo, spravedlnost, slitovnost a kdy je jí třeba, co je to moc a jak funguje, za jakých okolností je možné pokání. Ta hra se snaží reagovat na otázky jak spravovat stát, jak vymyslet spravedlivou a fungující společnost, jak odstranit rakovinu korupce, která společnost prožírá. Má přesahy politické, mravní a hlavním soudcem všeho dění není žádná z postav, ale sám divák. Shakespeare napsal hru, která doslova nutí k myšlení, a která se bez divákovy aktivní spoluúčasti neobejde. Shakespearovo vidění světa je neschematické, v principu je založeno na vršení paradoxů, a proto si ho tolik vážím. A v této hře jsou tyto paradoxy rozklenuty do úplných extrémů. A tak to také v životě chodí, že lidé nejsou jen dobří nebo zlí, jsme namixováni a nejsme konzistentní. Dopouštíme se protimluvů, jednáme tak, že se tomu sami divíme.“

Můžete Něco za něco zařadit do kontextu ostatních Shakespearových her?
„Jde o zlom, protože touhle hrou končí Shakespearovy komedie. Když ji srovnáme s Jak se vám líbí, Snem noci svatojánské nebo Večerem tříkrálovým, obsahuje Něco za něco s postelovým trikem cosi velmi temného, co v jeho raných komediích nenajdeme. Tahle hra veselá není, je vlastně na pomezí. Z hlediska formálního komedií je, ale je to problémová komedie.“

Je to tedy vůbec ještě komedie?
„Kladu si stejnou otázku. Shakespeare není úhledný, nemá francouzskou klasicistní normativní estetiku, která rozlišuje tragédii od komedie např. tím, že v komedii nesmí být věci tragické. U Shakespeara jsou ve všech jeho komediích. A naopak, v tragédiích nesmí být šašek, takže jich v nich má hned několik.“

Proč se Něco za něco hraje tak málo?
„Protože nese určitá rizika. Nemá to, co si běžně spojujeme se Shakespearem, tedy humor, který zároveň není temný a cynický. Události se zde nenavracejí do původního stavu harmonie, ale zbývá jen divácké pomyšlení na to, jak je důležitá spravedlnost, že je třeba o ni usilovat. Je to namáhavější komedie se společenským přesahem. Je to hra, která není pro Shakespeara typická, ale její velké plus je, že je aktuální svou podstatou, bez aktualizací. Otázky moci, korupce - jak se dovede o sebe postarat, aby zůstala neodhalena, je to jako divadelní laboratoř. Myslím si, že volba této hry je odvážná, že je dobrá z občanského hlediska, neboť promlouvá k těm, kteří o občanskou společnost usilují a ukazuje ´jak rozhodně ne´.“

Je to s jejím nečetným uváděním stejné i v zahraničí?
„Například v Anglii zaznamenala veliký vzrůst popularity. Když se hrála v 19. století, tak se hrála o dobrém, ušlechtilém knížeti, který všechny hříchy vezme na sebe a vyprovodí je ze světa. Ale dnešní doba, tím, jaká je, její interpretaci posunula a objevila ji jinak. V současném čtení je skepse, protože kníže zklamal. Nedokázal svěřené společenství udržet a skutečně šéfovat, zřekl se zodpovědnosti a ještě se dívá, jak špinavou práci za něj dělá někdo jiný. Tahle hra je skutečně koncem ´šťastného´ období Wiliama Shakespeara, protože poté už nenapsal žádnou komedii.“

Roli Knížete hraje nejmladší, nový člen souboru Štěpán Kozub…
„Myslím, že je to skvělý tah. Já jsem byl mile překvapen a to, jak mluví, jeho zvláštní hlas, zvláštní podání, ta tlumenost projevu, je nesmírně nosná a zajímavá a je velkým vkladem pro tuto roli. Tohle Něco za něco tak bude úplně jiné než předchozí inscenace, já jsem takového Knížete ještě neviděl. Je skvělé, když stvoříte Shakespearovskou roli, která je něčím originální – a tady je na to zaděláno. Teď jedu do Londýna a mám lístky do divadla Globe právě na Něco za něco. A jsem tudíž velmi zvědavý, bude to pro mě taková srovnávací lekce.“

Proč jste hru přeložil jako Něco za něco? Nelíbily se vám předchozí názvy jako Oko za oko, Půjčka za oplátku či Veta za vetu?
„Já jsem nepřítelem svévole, pokud jde o překlady titulů her. Tituly kolují a mají jiný oběh než samotné texty těch her – jsou v encyklopediích, učebnicích, na plakátech. A není-li důvod ten titul měnit, já se držím toho, co vymysleli naši předchůdci – třeba Sen noci svatojánské. Tahle hra má těch titulů hned několik, ale všechny mi přišly zavádějící. Původně jsem uvažoval o dvou názvech – o starozákonním Oko za oko, ale Něco za něco je mnohem širší a nejlépe vystihuje základní situaci hry. Je to logo korupce.“

Něco za něco se odehrává ve Vídni, mohl Shakespeare vůbec vědět něco o tomto městě, o střední Evropě? Navíc největší lump hry, vrah Barnardin, je Čech - máme si snad brát nějak osobně?
„Určitě ne. Shakespeare o středověké Vídni dohromady nic nevěděl, také jména postav s ní nemají nic společného, jsou konvenční, většinou italská nebo románská. Bylo to z důvodu cenzury, která sice byla nesystematická, ale byla. A tím, že Shakespeare děj hry posunul jinam, mimo Anglii, získal svobodu ke kritičnosti. Něco za něco je totiž komentářem ke konkrétní politice krále Jakuba I. Je to hra z poalžbětinské doby, s níž souvisí ten divadelní posun do hořkosti.“

Asi nemá moc smysl ptát se, zda nyní pracujete na něčem jiném, než na Shakespearovi?
„Píšu knihu, která je nenapsatelná. Je to několik knih v jedné, práce na celý život. Zatím o tom nechci mluvit, protože jsem pověrčivý, ale mohu říct, že bude o Shakespearově době, jakýsi pokus o portrét jeho doby.“

Najdete si tedy čas přijet se ještě podívat na některou ze zkoušek či na premiéru?
„Určitě, přestože jsem ještě pořád otrokem času. Mám stále hodně univerzitních povinností a veřejných přednášek, které ale chci pomalu stáhnout, abych se mohl věnovat třeba těmto věcem. Pokud nestihnu přímo premiéru, určitě dorazím na některou z repríz. Moc se těším a držím palce!“
 

Ostrava!!!