V Top Dogs se lidé budou smát drsným věcem z drsného světa | Články

V Top Dogs se lidé budou smát drsným věcem z drsného světa

6.1.2016

 

Rozhovor s herečkou Terezou Cisovskou

Naposledy jsme spolu hovořily před třemi lety, kdy ses právě vracela z druhé mateřské a byla plná nadšení do práce. Ještě stále tento stav trvá?
„Nooo, samozřejmě trvá, jsem ráda, že dělám tuhle práci, ale když je toho hodně, když se pořád zkouší a hraje jako teď, tak je to náročné. Ale že bych ztratila to nadšení, to ne.“

Nepřemýšlíš o třetím dítěti?
„Ne, to vůbec. Už tak to mastím, jak se dá. Jsem dost nervní člověk, takže se třetím dítětem by mě rovnou odvezli (smích).“

Jak relaxuješ?
„Učím se relaxovat s dětmi, protože to ani jinak nejde. Dělat něco, co baví mě a je do toho taky vtáhnout. Takže si třeba pustíme hudbu a tancujeme nebo zpíváme. A když je hezky, tak chodíme ven a tam se všechny tři vyblbneme. Moje děti milují průlezky a houpačky, takže tady známe každý dvorek.“

A kdybys mohla dělat něco zcela bez dětí, jen pro vlastní radost?
„Tak to bych byla kavárenský povaleč. Hrozně mě baví chodit sama do kavárny – ostatně vzniká jich tady čím dál tím víc, takže je co objevovat – a číst si knížku, užívat si tu atmosféru. A kdybych tady měla moře, tak chodím plavat. Proto v létě mířím ke všem rybníkům, jezerům, řekám, jsem prostě hroch. Ideálně bych to viděla na kavárnu u moře.“

Aréna za posledních několik let zaznamenala řadu významných úspěchů - vnímáš nějak, že jsi v ceněném divadle?
„Já jsem Arénu od začátku brala jako výborné divadlo a jsem ráda, že byla konečně i veřejně uznána jako kvalitní profesionální divadlo - ostatně má na to už věk. Ta změna je patrná třeba při hostování v Praze, kdy na nás přijde hodně lidí, a všichni se těší. Tehdy to člověk vnímá výrazněji, cítí, že nás lidé – i mimoostravští - sledují.“

Aktuálně se intenzivně hovoří o případném ocenění tvého muže Marka za roli Adolfa Eichmanna ve Slyšení. Nezávidíš mu takovou parádní roli?
„To mu tedy nezávidím ani náhodou! Naopak, mám za něj při každém představení hrozné nervy. Ale on je výborný a to i ve chvílích, kdy je na něj ten tlak ještě větší, třeba právě při hostování v Praze. Já to s ním prožívám, ale nezávidím. A je to jako s Arénou. On je ve věku, kdy se dá říci – ano, ta práce je kontinuálně skvělá už mnoho let a zaslouží si ocenění.“

Diplomatická odpověď…
„Každý herec touží po velké roli, ale myslím, že na to ještě úplně nemám, abych takovou roli měla. Anebo ji můžu dostat, ale nemusí se mi podařit. Ale třeba k tomu někdy dojdu (smích).“

Bylo těžké s ním vydržet, když Eichmanna zkoušel?
„Při velkých rolích se mu doma snažíme jít stranou, ať se může učit. A když má hodně špatnou náladu, tak si to aspoň vysvětlíme tak, že toho má moc (smích). Ale on, když je extrémně zabraný do práce, tak je relativně víc v pohodě. A má to tak i v divadle. Zaleze si do koutku, aby se mohl soustředit, a opravdu se kolem něj nemusí chodit po špičkách.“

Jak pečuješ o vaše manželství?
„Na to opravdu nemám žádný program! Možná to dělám úplně špatně, ale ještě jsme se nezabili, což je po patnácti letech úspěch! Řadu věcí jsem se už naučila – na většinu míst, kam ráda chodím, chodím sama. Tedy k vodě, do divadla nebo na koncerty. Nebo tam, kde je hodně lidí, jako třeba vánoční jarmark, tak tam s ním počítat nemůžu. Na druhou stranu on zůstane doma s dětma, takže já si to můžu v klidu užít.“

Top Dogs jsou tvá třetí inscenace pod vedením režiséra Grzegorze Kempinského – vnímáš ho jinak, než při prvním setkání u Plešaté zpěvačky?
„Tak už není jen milý, jako u Plešaté (a Poláci jsou opravdu velice zdvořilí k hercům), známe se už přece jenom víc, takže je někdy i jízlivý, ale prý vše z lásky, což nezapomene nikdy dodat!“

Grzegorz Kempinsky Top Dogs už dělal v Polsku – má tedy pro vás už hotová řešení situací nebo vás nechává vymýšlet své přístupy?
„Já jsem se tuhle informaci dozvěděla teprve nedávno a vlastně se mě to jako herečky ani moc netýká. Grzegorze spíš zajímá forma a očekává, že mi sami ji nějak naplníme - vede nás ke svému záměru, ale nedává hotová řešení. Navíc tato hra je poměrně komplikovaná v tom, že v ní nejde o klasické vztahy a situace. Jsou to jakési útržky, které nikde nezačínají a nekončí a my herci si sami musíme jednotlivé scény propojit.“

Tak to je spousta domácí přípravy…
„To je, hodně přemýšlení. Ta role chodí všude se mnou, pořád otravuje. Ale to neznamená, že pak na zkoušce vím co a jak.“

S režisérem ze zahraničí nezkoušíš poprvé – je práce s nimi v něčem jiná?
„Vznikají třeba nová slova, patvary, které se stávají běžnou součástí komunikace. Anebo situace, kdy režisér-cizinec řekne nějaké slovo, které ani pořádně nevím, co znamená, a vnímám ho tudíž pocitově. A pak se také pocitově snažím tuhle připomínku naplnit, ovšem bez těch schodů vysvětlení mezi tím. A pak je tady řada drobných rozdílů ve vnímání určitých věcí nebo v přístupu k nim. Třeba Polákům chybí náš cynismus nebo tolik racionálního přemýšlení nad věcmi. Jejich svět je o větších emocích, řadu věcí vnímají čistěji než my. Je potřeba najít míru, jak propojit oba tyto pohledy.“

Top Dogs je hrou velice specifickou, přinášející pohled do světa, který je málokomu skutečně znám – do světa vrcholných manažerů. Čím je přitažlivá pro diváka, kterému je tento svět čísel a cizích termínů zcela vzdálený?
„Zajímavé je to tím, že se vše řeší terapií, při níž se hrají role, které skrývají, ale také odkrývají pravdu. Ti lidé se uprostřed dosud úspěšného života ocitli na dlažbě a mají pocit, že selhali. Jsou jako děti v mateřské školce, které hrají hry a hledají znova své místo v životě. Prostředí top manažerů je vybráno záměrně, protože jde o lidi, kteří mají hodně vysoké platy, žijí na vysoké noze a najednou své rodiny nejsou schopni zajistit a třeba o ně i přijdou.“

Zažila jsi někdy situaci, kdy jsi přišla o práci?
„Zatím ještě ne, ale úplně mě to děsí. A myslím si, že je strašně těžké se z toho dostat. Nebrat si to osobně, sebrat se, najít sílu a jít dál. A nevšímat si toho, jak to vnímají ostatní, to poklesnutí v jejich očích. Nechtěla bych to zažít.“

Přijde ti svět Top Dogs lákavý a přitažlivý?
„Je to svět, kde chybí fantazie a poezie. Je to svět moci. Pokud někdo propadne moci, tak se mu tam může líbit. Obávám se, že je tam hodně lidí, kteří byli třeba doma ponižováni, kteří měli špatné vztahy s rodiči. Ti se tam mohou dobře ukrýt a najít zadostiučinění. Ten svět mi nic neříká, ale dobře zobecňuje hierarchii ve společnosti.“

Ve hře hrajete pod svými vlastními jmény – jak to berete?
„Ze začátku to bylo hodně divné, dost jsme se tomu smáli. Když se postava nějak jmenuje, můžeme se za ni schovat. Jsou to naše zkušenosti, naše emoce, ale pořád můžeme říkat, že to nejsme my, ale ta postava. Tady rolemi kryti nejsme a všechny nás zajímá, jak na to budou diváci reagovat.“

Nabírá taková role na autenticitě?
„Já mám právě spíš pocit, že kdybychom měli jiná jména, že bychom se nebáli ještě víc projevit. Že to spíš člověka nutí nedávat tam všechno, protože si každý řekne, že tohle jsem opravdu já. Nebo aby si diváci neřekli, že jsme si to i my vzali jako terapii (smích).“

Grzegorz Kempinsky v Aréně předvedl dost velký žánrový rozptyl, dělal absurdní drama, které se stalo třeskutou komedií, pak to byl psychothriller – jaký žánr budou Top Dogs?
„To taky netuším. Je to zamýšleno tak, aby se lidé bavili, ale zároveň jsou tam místa, která diváky „dostanou“. Ideálně by to měla být tragikomedie, kde se lidé budou smát drsným věcem z drsného světa.“

4150 4151 4152 4153 4154 4155 4156 4157

Top Dogs / Urs Widmer

plakát web - kopie

Podobné zprávy

V TOP DOGS BY SE DIVÁCI MĚLI SMÁT SKRZE SLZY

4.1.2016

  Rozhovor s režisérem Grzegorzem Kempinskym V Aréně už pracuješ potřetí – neláká tě poznat i jiné české divadlo? ...

Top Dogs - z top managementu do outplacementu

4.1.2016

Pokud nadpisu této tiskové zprávy příliš nerozumíte, nic si z toho nedělejte. Druhou premiérou letošní sezóny totiž vstoupí Komorní scéna ...

Ostrava!!!