Jak to vidí ocenění aneb rychlý výslech po vyhlášení cen | Články

Jak to vidí ocenění aneb rychlý výslech po vyhlášení cen

23.3.2016

 

V KOUTKU DUŠE JSEM DOUFAL
Herec Marek Cisovský k Cenám divadelní kritiky

Jaké jste si dával naděje na získání ceny?
„To je otázka! Tak samozřejmě, že jsem v koutku duše doufal, že by to bylo pěkné, a že by mě potěšilo, kdyby to vyšlo.“

Vím, že jste před předáváním byl hodně nervózní - bral byste jako prohru, kdyby se nezadařilo?
„Určitě by mě to zamrzelo, to přiznávám.“

Vaše děkovná řeč mi přišla jako nejvtipnější – připravoval jste si jí dlouho?
„Všem jsem říkal, že jsem ji připravenou neměl, ale nebylo to tak. Dlouho jsem totiž přemýšlel, jak to udělat, abych nikoho neurazil, ale zároveň nebyl patetický.“

Za roli A. Eichmanna jste i v širší nominaci na Cenu Thálie. Které z těchto dvou ocenění považujete za prestižnější?
„Když jsem dostal dopis z Thálií, že jsem v širší nominaci, což znamená, že už nehrozí ta nejužší, tak mi to chvilku bylo líto. Nicméně pro mě osobně jsou prestižnější právě Ceny divadelní kritiky, byť o nich široká veřejnost třeba tolik neví. Thálie jsou pompéznější, marná sláva, přímý přenos z Národního divadla dělá své.“

Co na cenu říkal váš tatínek, zakladatel a dlouholetý umělecký šéf Arény?
„Zatím jsme spolu mluvili jen telefonicky a… my jsme taková divná rodina, my si nic moc neříkáme. Ale z jeho hlasu jsem cítil, že má velikou radost, a to nejen za mě, ale za celé divadlo.“

Co vás na té ceně těší nejvíc?
„Spíš mám radost za celé Slyšení, protože ta inscenace není jen o mně, bez těch dalších deseti lidí bych tam nebyl nic. Navíc to byla moc pěkná práce na věci, která je nejen dobrá, ale také velmi potřebná.“

Prozradíte, kde je cena umístěna?
„Uložili jsme ji na poličku nad postelí v ložnici vedle obrázku našich dětí.“


TOHLE OCENĚNÍ JE DOST MOTIVAČNÍ
Talent roku Štěpán Kozub k Cenám divadelní kritiky

Jaké byly vaše naděje, že cenu získáte?
„Asi žádné, i když nechci, aby to vypadlo, že si nevěřím. Ale sám sebe jsem uklidňoval tím, že čím méně na to budu myslet, tím méně budu nervózní. Když se tak nakonec stalo, byl jsem překvapený, zaskočený, takže ta skutečná radost přichází teprve teď. A musím říct, že je to pěkný pocit, když někdo ocení to, co děláte. Především jsem ale rád, že cenu dostal Marek Cisovský, který si ji moc zaslouží, a za kterého jsem byl ještě mnohem nervóznější.“

Je pro vás závazkem nebo spíš povzbuzením?
„Spíš závazkem, protože tuhle cenu přede mnou dostala řada talentovaných lidí. A určitě se najdou tací, kteří teď řeknou – tak se ukaž, talente! Tím je to ocenění dost motivační.“

Jak se vyhnout zpychnutí?
„Takto jsem nad tím neuvažoval. Pro mě se nic nemění. Pořád budu chodit do divadla včas, budu se poctivě učit texty a lámat si hlavu nad rolemi a situacemi. Moc si toho vážím, ale nedělal bych z toho víc, než to je.“

Už víte, kam cenu umístíte?
„Když už bych ji měl někam dát, tak jedině tam, kde jsou mí rodiče. Já sice v Ostravě žiji, ale stále ji nevnímám jako svůj domov, takže cena poputuje domů, do Javorníku. I proto, že je, v konečném důsledku, zásluhou především mých rodičů.“


BYL TO ÚCTYHODNÝ ROK
Ředitelka KSA Renáta Huserová k Cenám divadelní kritiky

U které z cen jste věřila, že ji má divadlo šanci získat?
„Věřila jsem, že bude proměněna nominace pro Marka Cisovského, protože jeho výkon je skutečně vynikající. A přála jsem si to i proto, že Marek je jedním ze zakládajících členů Arény a za těch dvacet let ušel obrovský kus profesní i lidské cesty.“

Která z cen byla pro vás největším překvapením?
„Velice mě překvapilo to, že jsme proměnili všech pět nominací, to bych nečekala ani v nejdivočejších snech. Ale s čím jsem určitě nepočítala, byl fakt, že bychom znovu získali titul Divadlo roku. A když jsem si přečetla hodnocení kritiků našeho souboru v této kategorii, byla jsem z toho, jak se lidově říká, úplně na větvi. Nicméně souhlasím s pány Justem a Kerbrem, kteří napsali: Slyšení, Něco za něco, Baal, Lidumor – je to úctyhodný rok.“

Jak se zdravě vyrovnat s tak oslňujícím úspěchem a nezpychnout?
„Je pravda, že jsme nikdy nezaznamenali takto fenomenální úspěch, nicméně na vrcholech stála Aréna za těch dvacet let už několikrát. A pokaždé jsme se posléze vydali dál a jinam, takže věřím, že tomu tak bude i tentokrát.“

Co vás na těch cenách těší nejvíc?
„Všechna ta ocenění mě těší obzvlášť proto, že jsme začínali jako poloamatérský soubor, takže mnoho z našich lidí se za dobu trvání Arény vypracovalo z amatérů na špičkové profíky. Je radost tu partu lidí, která na sebe slyší a stále se vyvíjí, sledovat.“

Očekáváte nějaké závistivé reakce?
„Budeme-li předpokládat, že úspěch se neodpouští, tak asi ano. To nám ale nezabrání nést hlavy hrdě vzhůru! (smích)“

Kam a jak směřovat dál po tak fenomenálním úspěchu?
„Počkejme, až se cesta otevře – a ona se otevře. Já osobně si hodně slibuji od premiérového uvedení Smíření, třetího dílu volné trilogie her Tomáše Vůjtka, který chystáme na konec příští sezóny.“

Ostrava!!!