DIVOKÁ KACHNA JE TAKOVÁ HYMNA PSYCHOPATŮ | Články

DIVOKÁ KACHNA JE TAKOVÁ HYMNA PSYCHOPATŮ

21.10.2016

 

Rozhovor s hercem Josefem Kalužou

 

Naposledy jsme spolu mluvili před premiérou Krajních mezí, což jsou nějaké dva roky zpět. Tehdy jsi říkal, že jsi v Aréně spokojený, ale že jsou v Praze dvě, tři divadla, která by tě zajímala… Změnilo se v této souvislosti něco ve tvém životě?
„Jsem o dva roky starší a v Aréně jsem stále spokojený. Sice jsem si žádné hostování nevyzkoušel, abych mohl porovnávat, ale práce jinde by mě pořád zajímala. Nejsem ovšem aktivní typ, který by obvolával divadla a nabízel se, spíš čekám na podněty zvenčí. Hostování bych vnímal jako refreš, lehké odpočinutí si od lidí, které mám jinak samozřejmě rád. Je to stejné jako s rodiči, když se od nich odstěhujete, jste si potom vzájemně vzácnější."
 

V Ostravě se objevuješ i v řadě divadelních projektů mimo Arénu – neuvažoval jsi, že bys skončil v angažmá a dělal jen věci, které tě baví?
„Pokud bych měl dělat jen to, co mě baví, tak bych se přestěhoval na Slezskou Hartu a chytal od rána do večera ryby. Ale to by mě možná taky přestalo po nějaké době bavit, byl bych přejedený ryb a měl prosezeniny na zadku. Angažmá občas svazuje a člověk nemůže vzít vše, co je mu nabízeno, ale naštěstí to zatím nikdy nebyly projekty, jejichž odmítnutí by mě potom mrzelo.“

 

Co kontroverzní Pečený sněhulák? Jak vnímáš s odstupem svou účast v něm?
„Pečený sněhulák byla největší věc, kterou jsem kdy pro televizi dělal. Protipól k náročnějšímu repertoáru, kterému se věnujeme v Aréně. Tohle byl relax na vyblbnutí. Ohlasy na to byly velice rozporuplné, myslím, že řada lidí podlehla mediální masáži, která se proti pořadu rozběhla. Ale vím o pár lidech, kteří s odstupem času svůj názor pozměnili a teď si jednotlivé díly sjíždějí na you tube. S tvůrci jsme chtěli pokračovat, ale Česká televize už další řadu neschválila. Pak byla v plánu divadelní verze téhle šílenosti v právě se tehdy rozjíždějící Heligonce, ale nakonec vše skončilo tím, že s kluky děláme krátká videa podobného typu pro youtube.“
 

Loni jsi oslavil čtyřicítku – řešíš věk?
„Neřeším, jen vnímám úbytek fyzických sil. Třeba Penzion pro svobodné pány hrajeme osmou sezonu. Gagy, které jsme si tam navymýšleli tenkrát, byly v pohodě zvladatelné a dělali jsme je hravě. Dneska zjišťuju, že po představení pak ještě půl hodiny funím a vydýchávám to.“
 

Jak se ti zkouší s mladými režiséry? Jsou pro tebe autoritou?
„Nastavil jsem si to tak, že pro mě režiséři autoritami jsou. V Aréně mám navíc to štěstí, že tu pracují jen takoví, kteří jimi jsou i přirozeně, třeba právě teď David Šiktanc. S režiséry problémy nemívám, spíš jsem je měl s výklady textu. Kdysi jsem si hry četl dopředu, udělal si nějakou představu, a když se lišila od režisérova výkladu, bylo pak těžké ho přijmout za svůj.“
 

Autoritou je každopádně dramatik Henrik Ibsen – jak se ti líbí v jeho Divoké kachně?
„Tak hlavně, aby se jemu líbilo, že jsem v jeho Divoké kachně já. V Ibsenovi zkouším poprvé, ale od těch, kteří v něm už dělali, vím, že dlouho hledali to správné vyjádření a uchopení postav. U Ibsena je krásné postupné odkrývání pravdy. To, oč v příběhu jde, není naservírováno napřímo. Postavy před sebou uhýbají, máloco řeknou otevřeně, občas nejsou schopny komunikovat vůbec, hodně mi to připomíná Čechova. Oproti jiným hrám je to jiné i košatým jazykem, takže se text těžce učí. Dramaturg Tomáš Vůjtek na čtené zkoušce řekl: „no, ona je to vlastně taková hymna psychopatů´“.
 

Můžeš říct, jakou hraješ postavu?
„Hjalmara Ekdala, člověka, který nemá vlastní názor, je schopný se přilepit na kohokoliv zdánlivě silnějšího ve svém okolí. Žije v domácnosti se svým otcem, ženou a dcerou. Rodinu v minulosti zasáhlo nepříjemné vyšetřování a tím pádem klesla ve společenském žebříčku o několik pater. To Ekdala poznamenalo a tak pracuje na nápravě. Po svém. Navíc se dozví důležité okolnosti týkající se jeho manželky a dcery, a místo toho, aby situaci čelil jako skutečný muž, tak o tom jen nedospěle mluví. Nakonec vše přetaví v nic neřešící nenávist ke svým nejbližším, dokonce i k té nejnevinnější, tedy k dceři.“
 

Co bys vzkázal těm, kteří by se třeba obávali na Ibsena jít?
„Pokud takoví jsou, tak jim rozumím, taky jsem si vždycky myslel,že jeho hry hry nebudu chápat,že jsou příliš zatěžkané a ponuré… Taky díky tomu, že člověk každou chvíli slyší na zkouškách jiných her připomínku – nehrejte to jako Ibsena (netrpte tak :)). Teď ale vlastně zjišťuji, že to byl docela veselý autor, jen si nebral servítky, a že příběh Divoké kachny je spíš tragikomický než tragický. To tragické na něm je, jak jeho postavy jednají hloupě a to komické na něm je, jak hloupě jeho postavy jednají! Tak snad se nám tu hymnu psychopatů podaří naplno rozeznít.“

4906 4907 4908 4909 4910 4911

Divoká kachna / Henrik Ibsen

A2_kachna_290916

Podobné zprávy

IBSENOVA DIVOKÁ KACHNA JE VLASTNĚ BRILANTNÍ KOMEDIE

17.10.2016

  Rozhovor s režisérem Davidem Šiktancem   Do Ostravy jste se vrátil po roce a půl – shledáváte nějaké změny? ...

Divoká kachna otevře sezonu nových premiér

17.10.2016

Inscenace Divoké kachny, hry klasika moderního dramatu Henrika Ibsena, zahájí Rok divokých smíření v Komorní scéně Aréna. Premiéra tohoto ...

Ostrava!!!