Aréna se rozloučí s dlouholetými hity repertoáru | Články

Aréna se rozloučí s dlouholetými hity repertoáru

19.5.2017

Vše na světě má svůj vyměřený čas a platí to i pro divadelní inscenace, byť třeba v paměti diváků zůstávají nesmrtelnými. Komorní scéna Aréna se tak po devíti letech rozloučí s Pensionem pro svobodné pány (premiéra  2008), po osmi letech s Brenpartijí (premiéra 2009) a po pěti letech s Plešatou zpěvačkou (premiéra 2012).


Především Pension pro svobodné pány a Brenpartija patřily léta k nejoblíbenějším inscenacím divadla a postupně se díky neutuchající divácké přízni staly legendami. Jakmile se objevily v hracím plánu, byly velice rychle vyprodány a „dostat se“ především na Penzion pro svobodné pány patřilo mezi diváky Arény k aktu cti. Nezávislý pozorovatel by se tedy mohl ptát, proč tyto divácké hity opouštějí svá místa na repertoáru.


„Všechny tři inscenace prožily dlouhý a krásný život s vždy plným sálem nadšeného publika. Ale čas jde dál, splnily svou úlohu – a plnily ji dlouhý čas. Ale je třeba uvolnit místo dalším, nově premiérovaným inscenacím. A to obrazně i doslova, protože divadlo není nafukovací a ve skladech nelze umístit nekonečné množství kulis, kostýmů a rekvizit. A je vždy dobře, když se podaří, že inscenace odcházejí tzv. vstoje a ne odumřením z nezájmu diváků,“ vysvětluje toto rozhodnutí ředitelka KSA Renáta Huserová.


Pension pro svobodné pány bude mít svou derniéru ve středu 24. května 2017 a půjde o 150 uvedení této komedie na jevišti Komorní scény Aréna.
V roce 1933 napsal irský dramatik Sean O΄Casey povídku I Wanna Woman (Chci ženskou), v níž hlavní hrdina navštíví prostitutku. Časopis Time and Tide povídku přijal, posléze ji ale pro její mravně závadné téma odmítl vytisknout. O sedmnáct let později O´Casey povídku přetvořil do podoby jednoaktové frašky Bedtime Story (1951). Jiří Krejčík pak tuto hru osobitě upravil a pod názvem Pension pro svobodné pány ji proslavil, především díky své stejnojmenné filmové adaptaci (1967). Původně však vznikal Pension jako televizní film a na jeho základě pak vznikla také legendární inscenace v Činoherním klubu (1965 a 1975), která se zde hrála neuvěřitelných šestnáct let. Filmový režisér Jiří Krejčík (např. Týden v tichém domě, Morálka paní Dulské, Svatba jako řemen, Božská Ema) tak získal pověst úspěšného divadelníka, která přesáhla i naše hranice (v Helsinkách např. pohostinsky režíroval Millerovy Čarodějky ze Salemu).
Pension pro svobodné pány na jeviště KSA uvedl její umělecký šéf Ivan Krejčí, přičemž Jiří Krejčík byl tehdy v Ostravě osobně přítomen několika zkouškám.

Derniéra Pensionu pro svobodné pány bude zcela posledním arénovským představením bývalé členky souboru Terezy Dočkalové, která před třemi lety odešla do angažmá do pražského Divadla pod Palmovkou. V Pensionu pro svobodné pány ztvárňuje roli Anděly, dívky, kterou si nebohý Mulligan (Josef Kaluža) pozval do svého pokoje a teď se jí nemůže zbavit.

Další derniéru si v této sezoně odbude i inscenace absurdní komedie Eugène Ionesca Plešatá zpěvačka, kterou se v KSA poprvé představil polský režisér Grzegorz Kempinsky. V jeho pojetí se tento někdy obávaný absurdní text změnil v ohňostroj zábavy s ostny kritiky konzumní společnosti, kterou ovládají televizní obrazovky. Z absurdního textu, který mnozí považují za ryze intelektuální záležitost, Grzegorz Kempinsky vytvořil divácký hit, který se rozloučí po pěti letech a 66 uvedeních v pátek 16. června 2017.

A zcela posledním představením v této sezóně, které zároveň uzavře Rok divokých smíření, bude derniéra Brenpartije. Půjde o celkově 110 uvedení této svébytné komedie z pera dramaturga KSA Tomáše Vůjtka a odehraje se ve středu 28. června 2017.

Text Brenpartije vznikl na motivy prozaické knihy Věnceslava Juřiny Zpráva o státu Halda, která původně vycházela na pokračování v Moravskoslezském večerníku. Ostravský prozaik a básník Věnceslav Juřina (1931-1992) v ní zachycuje život společnosti "brenparťáků", tuláků žijících na okraji společnosti, kteří byli specifickou sociální vrstvou v Ostravě v 30. letech 20. století, v době vrcholu hospodářské krize. „Své pojmenování si brenparťáci vysloužili tím, že pili denaturovaný líh zvaný bren. Snad proto, aby přežili, snažili se o jakési společenství. Nazývali se honosně stát Halda. Měli svého starostu, radní, na haldě pořádali i kabarety, a byli jakousi karikaturou státu,“ vysvětloval k tomu sám Věnceslav Juřina.
V regionální literatuře je téma brenpartie poměrně časté, objevuje se u Vojtěcha Martínka, Jozefa Šinovského i Oldřicha Šuleře a postavy tuláka Švendy a brenaře Ferdy Prokopa přecházejí z jedné prózy do druhé a ze století do století.
Inscenaci režíroval Janusz Klimsza, který má rovněž k regionální tématice velice blízko. Dokonce tak blízko, že v inscenaci, hrané v ostravském nářečí, sám účinkuje v roli tuláka Švendy.

Diváci ale nemusí smutnit, protože je v příští sezóně čeká jakési volné pokračování Brenpartije. Bude jí inscenace hry Tomáše Vůjtka a Janusze Klimszy s názvem Chacharije, opět v režii kmenového režiséra činohry NDM a stálého hosta Arény Janusze Klimszy.

Všechny tři derniéry budou, jak už se stalo v Aréně zvykem, doprovázeny i pozornostmi pro publikum v podobě welcome drinků, stylového pohoštění a dalších překvapení pro přítomné diváky.






 

Ostrava!!!