Média

Media - Slyšení

 

S padesáti Eichmanny bychom válku vyhráli

Jako žádné jiné divadlo v Česku umí ostravská Aréna otevřít kontroverzní témata z nedávné minulosti. Děje se tak přičiněním důsledně otázky kladoucích a pravdu hledajících Tomáše Vůjtka a režiséra Ivana Krejčího, jejichž Slyšení právě vstoupilo do zápasu o diváckou přízeň.
Slyšení je druhou částí volné trilogie odhalující kořeny našich dnešních problémů, především evropských komplexů. První byla úspěšná, na Ceny Alfreda Radoka v kategoriích inscenace a herecký výkon nominovaná hra S nadějí, i bez ní aneb Milovali jsme Sovětský svaz, a zároveň jsme se ho báli. Groteskně originální, avšak děsivý životní příběh Josefy Slánské, odhalující podstatu komunistické moci. Ještě nevěříme v možnost její východní recidivy?
 

Nikdy jsem nebyl svině
Třetí část - Smíření - o tom, jak se vyrovnáváme s vyhnáním Němců, teprve bude mít premiéru. Na podzim v pražské Komedii. Na scénu vstoupila nyní tedy část prostřední - Slyšení. V centru pozornosti je sondáž podstaty nacistické ideologie, která jako mor zachvátila kulturně vyspělou zemi v centru Evropy. A její doteky s námi.
Hlavní postavou je Adolf Eichmann, jeden z hlavních strůjců konečného řešení židovské otázky, unesený teprve v roce 1960 komandem Mosadu z Perónovy nacismu přející Argentiny a odsouzený o dva roky později k trestu smrti oběšením. V téměř sedmdesátileté historii státu Izrael je to jediný výrok o takovém výjimečném trestu. Byl vykonán.
Také Slyšení má už ve štítu ocenění - Cenu A. Radoka za text. Inscenace diváky jedinečným způsobem - uzemňuje. Téměř z každé její věty valící se ze scény do hlediště mrazí. Duchovní rozměr jednoho z největších válečných zločinců, hájícího svou čest nejenom před soudem jako poslušný, rozkazy plnící úředník, který „nikdy nezradil a nikdy nebyl svině“, pohlcuje každého. Děs, hrůza, nevíra v oprávněnost existence člověka jako živočišného druhu na Zemi.
Hlavně s přispěním Marka Cisovského, jehož Eichmann je dokonalou, výjimečně poučenou hereckou studií myšlenkových pochodů litující se, do poslední chvíle však sebevědomé zrůdy, jednoho ze strůjců teorie o nadřazené rase, opravňující k vyhlazení rasy jiné.
Ještě na prahu smrti Eichmann odkázal: „Ne, nemám žádné výčitky svědomí... Musím vám zcela upřímně říct, že kdybychom z těch 10,3 miliónu Židů, které uvádí statistik Korherr, pozabíjeli 10,3 miliónu, byl bych spokojený. Řekl bych - výborně! Vyhladili jsme nepřítele.“
Naléhavost celku naplňuje celý tým. Vedle monumenty a germánské idoly citujícího autora hudby Nikose Engonidise především herci. Vedle Cisovského burcují pozornost také Albert Čuba v roli Eichmannova soukmenovce, generálního guvernéra okupovaného Polska Hanse Franka nebo Vladislav Georgiev, zastupující v roli Rabína ponižované a vybíjené židovství. - A Petr Panzenberger a Šimon Kroupa jako Eichmannovi bezejmenní kolegové, soudruzi.
 

Hrdinové i Čecháčci
V neposlední řadě ční v celku i Josef Kaluža jako Neporazitelný, jeden z československých židovských hrdinů Svobodova armádního sboru na strastiplné cestě z prvního ostravského transportu do nacistického lágru v polském Nisku do sovětského gulagu, a odtud pak přes Buzuluk, Sokolovo a Duklu zpět do vlasti. Po konfliktech s komunistickými nadřízenými naštěstí už od roku 1946 v civilu. Postava inspirovaná hrdinou Arnoštem Steinerm z Třince.
A jeho protiváha, všudypřítomná Vlastička Petry Kocmanové, zástupkyně nám dobře známé čecháčkovské vůle vézt se k vlastnímu prospěchu s jakýmkoli režimem. Zakomplexovaná, nestatečná, ubrblaná, stále jen posluhující, věčně nespokojená, ale kradoucí, - jednou česká, podruhé protektorátní, jindy zase Rusy okupovaná občanka. - Aréna znovu: Bravo!
 

Komorní scéna Aréna Ostrava - Tomáš Vůjtek: Slyšení. Kdybychom bývali měli padesát Eichmannů, tak bychom válku museli vyhrát. Režie Ivan Krejčí, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Nikos Engonidis. Česká premiéra 28. února, psáno z reprízy 2. března 2015.
Hodnocení 100%

 
autor: J. P. Kříž
03.03.2015
 
Ostrava!!!