Média

Media - Něco za něco

 

Shakespearův vězeň Bernardin je Čech

 

Ještě nikdy nehřál překlad Williama Shakespeara z pera Martina Hilského víc než v Něco za něco v režii Ivana Krejčího v ostravské Aréně. Hilského hraní se souznělostí obměňující předponami a příponami významy slov si zaslouží svatozář. Nepřehánějí bilingvální Angločechové, když říkají, že Hilského přebásnění překonává Shakespeara!
Není to jediná kvalita Mistrovy vídeňské komedie, ve které nechybí ani uvězněný loupežník a vagabund Bernardin, kterému přátelé u dvora soustavně předplácejí odklad trestu smrti, a on sám je podařeným předobrazem Babinského, ale s charakterem Švejka! Potěš nás pánbů za ten obraz, kterým nás Evropa častovala ještě před obléháním rakouské metropole Turky. A před loupežníky naší doby - mistry v tunelování.
Nový klíč k Mistrovi
Najít k jednomu z méně hraných Shakespearových textů - napůl komedii, napůl mravoličnému příběhu, v němž zločinci jsou ztrestáni nikoli na hrdle, nýbrž manželstvím, jemuž se snaží vyhnout - nový klíč, to se může podařit jen přemýšlivému režisérovi, a ještě s dobrým dramaturgem v zádech. V Krejčího případě s Tomášem Vůjtkem.
Něco za něco zdobí doslovnost, a také hyperbolizace třeba rekvizit (falus místo jha na odsouzencově těle, kůň portrétovaného mocipána atd.), zcizování, ironie k předloze, k příběhu, k postavám postiženým jako naše současnost: zneužíváním moci a pokrytectvím v knížectví korupce a přetvářky. Slovo v něm mají nevzdělanci a politikařící troubové. Jenom panovník, vídeňský kníže Vincentio, je spravedlivě moudrý. Inu jako u nás.
Krejčí se Shakespearovi dostal pod kůži zase jednou a po čase invenčně, jinak, z gruntu. Tomu záměru podřídili práci kostymérka Marta Roszkopfová, pracovala výhradně s látkami a obešla se bez jakékoli hřmotnosti, i scénograf Milan David. Nesrovnal jsem se jen s hudbou Nikose Engonidise, vycházející z pouhých dvou taktů motivů proměnlivé intenzity à la kramářský kolovrátek. Jako by na hudbu inscenátorům už nezbyly peníze.
Herecká symfonie
Zato herecké výkony! Typová a charakterizační přesnost. Štěpán Kozub, loňský absolvent konzervatoře v hlavní roli Knížete - píšu si ho rovnou na talent roku. Marka Cisovského vedu v evidenci na herecký výkon roku za roli Adolfa Eichmanna ve Slyšení. Jeho svatouškovský náměstek knížete Angello je ovšem zlosynem nemenším. Albert Čuba (floutek Lucio, který si nevidí do huby), Josef Kaluža (hříšný kajícník Claudio), Vladislav Georgiev (dobrotivý, proto se upíjející Žalářník)...
A ten lid! Pitomý strážník Loket Michala Čapky, poctivý kat Vokejhák Petra Panzenbergera a jeho pošetilý pán Pěnička, pasák Pompejus Přemysla Bureše. A neodolatelné dámy! Protřelá kuplířka madam Prošoupaná Aleny Sasínové-Polarczyk, Claudiova panenská sestra Isabela Pavly Dostálové, Mariana Petry Kocmanové, Julie Zuzany Truplové. Zeptejte se, která scéna je letos Divadlem roku. Víte to už se mnou.
Komorní scéna Aréna Ostrava - William Shakespeare: Něco za něco. Překlad Martin Hilský. Režie Ivan Krejčí, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Nikos Engonidis. Premiéra 31. října, psáno z reprízy 26. listopadu 2015 na Ost-ra-varu.
Hodnocení 95%

 
autor: Jiří P. Kříž
Právo  *  16.12.2015
 
Ostrava!!!