Média

Media - Divoká kachna

 

V Aréně hořká groteska o síle pravdy

Sezónu nazvanou Rok divokých smíření v „divadle několika posledních let“, v ostravské Komorní scéně Aréně, otevřeli Divokou kachnou Henrika Ibsena v režii Davida Šiktance. A utínám hned předpovědi, že dramaturgická invence Tomáše Vůjtka se jednoho dne vyčerpá. Tedy zatím ne.
Šiktanc má za sebou v Aréně už Brechtova Baala. V rozporuplném přijetí na festivalu Ost-ra-var, jehož proboha už dvacátý ročník ťuká na dveře (7. až 11. prosince), jsem patřil k jeho obhájcům, zato jsem torpédoval režisérovy velké nepodarky v jeho plzeňském angažmá. S Divokou kachnou a s třicítkou na krku snad už definitivně chytil druhý dech.

Milosrdné lži
Zajisté s přispěním toho času nejlepšího českého dramaturga se na mistrovu mravokárnou hru podíval nejenom očima dokonané tragédie kořenící v odhalení pravdy v patriarchální rodině nepraktického a o sebe ani o blízké postarat se neschopného fotografa Hjalmara Ekdala (Josef Kaluža). Objevili spolu v textu groteskní komediálnost, byť právě a nejvíc v onom proklamovaném a ústředním tématu - žití v pravdě i za cenu ubližování svému okolí.

To už je charakteristika Gregerse Werleho (Michal Čapka), jednoho z dlouhé řady Ibsenových snílků, vizionářů, lidí budoucnosti, kteří chtějí mít navrch nad malé poměry maloměsta, v dramatikově ideovém systému jeho domovského Norska. Ano, jeho myšlenka jednotné Skandinávie zůstala nepochopena. Norsko dlouho trestuhodně nechápalo dramatika - stvořitele těch spravedlivých. A Ibsen tak trpělivě čekal na řády a metály. Dočkal se jich ale.
Jenomže pravda rozsévaná v nepravou chvíli na nesprávném místě může nakonec ubližovat. Divoká kachna to dokládá tragickým osudem čtrnáctileté Hedviky (Zuzana Truplová). Vlastně neznalost pravdy nemusí být nutně žitím ve lži. I to je možný výklad, a zároveň aktuální přesah do našich dnů, ve kterých se ovšem pravda lží deformuje systematicky.
Ve výkladu Šiktance podpořeného Vůjtkem je konfrontace Hjalmara a Gregerse směšná, i když hořká. Ostatní postavy jsou komické z podstaty jejich činů.

Kdo je blízko štěstí
Slepnoucí podnikatel Werle (Kostas Zerdaloglu) zastírá hříchy mládí dobročinností. Senilní starý Egdal (Vladislav Georgiev) žije už jen pro svůj kout přírody na půdě. Na zajištění vlastního stáří to s podnikatelem myslí upřímně Werleho hospodyně Sörbyová (Alena Sasínová-Polarczyk). Pravdy se bojí Hjalmarova manželka Gina (Tereza Cisovská).
Už jenom v alkoholu hledají moudrost lékař Relling (Petr Panzenberger) a notorik Molvik, zběhlý teolog (Šimon Krupa). Životním pragmatismem se ti dva štěstí blíží vlastně nejvíc. Jsou zralí stěhovat se na Hrad. Tak daleko Ibsen své téma nedomýšlel, ale my už to víme.

Komorní scéna Aréna Ostrava - Henrik Ibsen: Divoká kachna. Překlad František Fröhlich. Režie David Šiktanc, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna Nikola Tempír, kostýmy Juliána Kvíčalová, hudba Ondřej Švandrlík. Premiéra 22. října 2016.
Hodnocení 80%

 
autor: J. P. Kříž
Právo  *  04.11.2016
 
Ostrava!!!