Média

Media - Slepice

 

Koljadovo Rusko se vplížilo do Ostravy

 

Pořád nemám jasno, jestli Slepice ruského mistra společenské noblesy Nikolaje Koljady vnímat jako zprávu o Nonně, nejmladší herečce Doščatovského dramatického tělesa, nebo o celém kurníku s divami Allou, Dianou a několika kohouty na jednom smetišti.
Ano, autor napsal Kuricu, ne Kuricy. Jenomže vnímání v plurálu nadhazuje divákům na smeč i nejnovější inscenátorka - Janka Ryšánek Schmiedtová v Divadle roku, v ostravské Aréně. Její pojetí by obdivoval i Sergej Fedotov, který Slepici, budiž, tedy v čísle jednotném, přivedl před deseti lety do Česka - do Švandova divadla v Praze.


Realita a sen
Když už ho zmiňuji, byl to on, kdo s Ivanem Krejčím nastartoval velký vpád Arény do evropské špičky. A z šestnácti inscenací uralského mága v českých divadlech jedině v Aréně vydrželi jeho torturu dvakrát. Po Psím srdci (Cena Alfreda Radoka) se vrátil ještě s legendární permskou Panočkou Niny Sadurové (podle N. V. Gogola).
Koljadova velká divadelní rodina v zapadákově kdesi na břehu Volhy nemá už žádná tajemství. Všechny spí s každým, sní o kariéře aspoň v Moskvě, zatímco jejich upocená realita se odbývá v dělnické ubytovně, neboť noblesa odešla s carskými, a potom s leninskými, stalinskými, a nakonec brežněvovskými časy.
Koljadovo Rusko do našich dnů k většímu štěstí nedošlo. Ale kvinteto tří hereček, uměleckého šéfa a pracovitého divadelního úředníka zažije i svou chvíli štěstí.
Když rozlícení fabričtí pracanti, které vyřizováním osobních účtů ruší v pět ráno ze zaslouženého odpočinku, vyběhnou na komedianty s kladivy a hasáky, uvěří vzápětí, že válka růží v tom zasmrádlém kutlochu je divadelní zkouškou. A zatleskají té neúnavné pracovitosti s omluvou, že jim při bouchání na zeď nevěřili. Inu, Rusko!


V nebi jako na zemi
Chválit Alenu Sasínovou-Polarczyk za Allu bylo by nošením dříví do lesa. Po čertech ví, o čem a proč hraje. Její herečka ztrácí zbytky důstojnosti. A naděje. V jejích šlépějích kráčí i přítelkyně Diana Terezy Cisovské. Slepici Nonnu pojala Zuzana Truplová jako potvoru s dočasnými trumfy mladosti v rukou.
Pánové jsou taková trdla. Šéfa Fjodora (Šimon Krupa) nese životem omylný pocit, že dělá umění. Jeho nejpozitivnějším výsledkem je ovšem zvyk, že herečky rád osobně zkouší. Úředník Vasilij (Petr Panzenberger) je divadlu oddaný neméně. Proto opouští Allu. Jisté ale je, že život v Doščatově opisuje kruhy spíše dostředivé než odstředivé. A dobře bude lidem až v komunismu. Nebo v nebi. Inu, takové naše jistoty.


Komorní scéna Aréna Ostrava - Nikolaj Koljada: Slepice. Překlad Gabriela Albrechtová. Režie Janka Ryšánek Shmiedtová, dramaturgie Tomaš Vůjtek, scéna a kostýmy David Janošek, hudba Mario Buzzi. Premiéra 24. března, psáno z reprízy 2. dubna 2017.
Hodnocení 90%
 

 
autor: Jiří P. Kříž
Právo  *  24.05.2017
 
Ostrava!!!