Média

Media - S nadějí, i bez ní

 

S nadějí, i bez ní

Hra Tomáše Vůjtka líčí pohnuté osudy Josefy Slánské, ženy popraveného generálního tajemníka KSČ, zprvu vášnivé komunistky, pak vězeňkyně a zajatkyně režimu, který nadšeně pomáhala nastolovat, a nakonec chartistky, jež ale přes všechny útrapy neztratila „uhlířskou víru“ v socialis¬mus, ať už se bude nazývat jakkoliv. A zároveň je to hra o temné kapitole československých dějin, době, v níž se lámaly charaktery a padaly hlavy, a to doslova.
 

Téma navýsost dramatické, jež, zdálo by se, nelze uchopit jinak než jako tragédii. Autor a spolu s ním režisér inscenace v ostravské Aréně Ivan Krejčí však zvolili formu podivné kabaretní revue, v níž estébáci, představitelé moci i jejich oběti – s výjimkou hlavní hrdinky – vystupují jako protřelí, věčně se šklebící showmani, chór recituje Marxův Komunistický manifest po způsobu voice-bandu a jako memento několikrát zazní starý sentimentální šlágr Silnice šedivá: Na světě je lidí na tisíc, a přece je člověk sám… Je to jakýsi politický kabaret naruby, který by mohl být i docela zábavný, kdyby se neodehrával ve stínu šibenic.
 

Střet tragických událostí s „pokleslými žánry“ je divadelně velmi účinný, síla a sugestivnost inscenace vyrůstají i z jedinečných výkonů tří herců hrajících hlavní party. Především Aleny Sasínové-Polarczykové, která „své Jožce“ propůjčuje nepatetickou opravdovost a dotek lidskosti. Jako by každé slovo, které vyřkne, byla pravda. A také oba její protihráči, První (Marek Cisovský) a Druhý (Albert Čuba), groteskně zlověstní a stále v pohybu, nedovolí, abyste z nich spustili oči.
 

A přece z té pozoruhodné inscenace odcházíte s rozporuplnými pocity a určitou pachutí. Problematický a posléze úctyhodný život Josefy Slánské je totiž nahlížen jen z jednoho – jejího – pohledu. Jako by bylo jen jedno utrpení, utrpení vyvržených komunistů a kolem dokola bylo společenské vakuum. V inscenaci je mimo jiné karikován Antonín Novotný se svým výrokem, že mlýny semlely i ty, co je pomáhaly roztáčet. Jenomže ten výrok třetího „dělnického“ prezidenta sedí bez ohledu na to, že se jím pokoušel vyvázat ze svého podílu na politických procesech 50. let.



 

 
autor: Jan Kolář
Divadelní noviny  *  03.10.2013
 
Ostrava!!!