(1) Dezerter z Volšan | Repertoár

Emil Artur Longen - (1) Dezerter z Volšan

Informace

AutorEmil Artur Longen
RežieIvan Krejčí
ScénaLucie Loosová
KostýmyLucie Loosová
HudbaVlastík Šmída
DramaturgieTomáš Vůjtek

Osoby a obsazení

KlavíristaVlastík Šmída
SlepecVladislav Georgiev
BalabisJosef Kaluža
Rosita BalabisováLucie Finková
MančaMiroslava Georgievová
Matka BalabisováAlena Sasínová-Polarczyk
TaussigMarek Cisovský
SluhaDušan Škubal
1.zřízenec pohřebního ústavuMichal Moučka
2.zřízenec pohřebního ústavuVladislav Georgiev
Policejní komisařVladislav Georgiev


Premiéra 12.02.2008

Derniéra 13.05.2009


Fraška v kabaretním hávu o útěku ze hřbitova a co z něj pošlo.

Derniéra 13.5.2009


Moderní jeviště není omezeným a mrtvým rámcem jevištního dění, nýbrž živým spolučinitelem. Zpodobňujíce život, nesmíme jej vyjadřovat napodobením skutečnosti.
Musíme vyjadřovat holou podstatu života, přetvořenou v určitý jevištní výraz, vyhraněný a typický.
Usilujeme o moderní divadlo, i musíme pěstovat všechny jeho jevištní složky, artistikou cirkusu a kabaretní improvisací počínaje a dramatem konče.
( z manifestu Revoluční scény)

Emil Artur Longen, vlastním jménem Emil Artur Pittermann, se narodil 29. 7. 1885 v Pardubicích v rodině notáře, který byl právním poradcem následníka habsburského trůnu, arcivévody Ferdinanda d´Este (k aristokracii choval Longen patrně po celý život určitý obdiv, i jako anarchistický bohém se rád nechával oslovovat „hrabě Longen“). Vyrůstal ve Vlašimi, kde se již naplno projevila jeho bouřlivácká povaha, jak o tom svědčí dodnes připomínaná historka, podle níž se mladý rebel zasloužil o stržení německého vývěsního štítu místního lékárníka. V patnácti letech utekl z domova ke kočovnému divadlu. Podle Longenova podání to mělo být na Štědrý den. Jeho přítel však prozradil rodičům adresu a Longena navštívil neznámý pán, který mu nabídl angažmá do divadla Uranie. Přistavená drožka, která měla Longena zavést k řediteli divadla, jej dovezla do Kramerova sanatoria pro nervově choré, kam podle mínění rodičů nezdárný syn patřil. V šestnácti se s rodinou definitivně rozešel a odešel do Prahy, kde se stýkal s uměleckou bohémou soustředěnou kolem S.K.Neumanna a jeho pověstné žižkovské vily (např. Marie Majerová, Fráňa Šrámek, Karel Toman, František Gellner, Jiří Mahen). K jeho přátelům patřil i Jaroslav Hašek, se kterým se toulal po venkově a příležitostně dělal kabaret, a Egon Ervín Kisch. Od roku 1904 studoval malířství na AVU u profesora Thieleho.V roce 1906 začal vystupovat v prvním českém pražském kabaretu U Labutě Na Poříčí a jeho partnerem byl Eduard E. Shmidt, z rodinných důvodů si však oba zvolili pseudonymy (z vysokého, hubeného Pittermanna se stal Longen, Schmidt přijal jméno Bass). Vytvořil zde figuru tehdy módního dekadenta, v níž se groteskní komika snoubila s tragikou. V roce 1907 se ještě jako student podílel na založení malířské skupiny Osma (Emil Filla, Bohumil Kubišta, Otakar Kubín aj.), ale o rok později byl z AVU vyloučen pro porušení kázně. V té době cestoval po Evropě a rok strávil v Paříži, kde poznával moderní umění (okouzlil ho Picasso a kubismus) a vystupoval v cirkuse jako žonglér a hadí muž. V roce 1910 jej Karel Hašler angažoval do nově založeného kabaretu Lucerna, kde vystupoval ve vlastních pantomimických scénkách, avšak s uměleckou úrovní kabaretu nebyl spokojen. V létě 1911 se poprvé „upsal“ filmu, když uzavřel smlouvu, podle níž měl napsat a zrežírovat čtyři grotesky, v nichž měl herecky ztvárnit mládence Rudiho ve stylu slavného komika Maxe Lindera (později si zahrál i ve zvukovém filmu, nejúspěšnější jeho rolí byla titulní role ve filmu Aféra plukovníka Redla, který režisér Karel Anton natočil v roce 1931 podle Longenovy hry). V roce 1913 založil vlastní kočovný kabaret, v němž vystupoval společně se svou ženou Xenou (Polyxenou Markovou, jednou z nejvýznamnějších hereček své doby, které sám Karel Hugo Hilar nabízel angažmá do Národního divadla) a manželi Nollovými. Finanční neúspěch ho přinutil kabaret rozpustit a hledat si s manželkou obživu v kabaretech v Berlíně a v Terstu. V roce 1918 byli oba angažováni do Národního divadla v Lublani, kde Longen působil jako režisér a šéf výpravy. Po návratu do Prahy nastoupil do kabaretu Červená sedma, pro který připravoval stínohry (první z nich byla satirická stínohra Jánošík v republice, kterou napsal společně s Eduardem Bassem) a kreslil karikatury. Krátce nato založil v Praze kabaret BUM, v němž kromě Longena vystupovali Ferenc Futurista, jeho bratr Eman Fiala, Saša Rašilov, Josef Rovenský, Karel Noll a Vlasta Burian. Šest komiků bylo na jeden kabaret přece jen mnoho, a tak denně docházelo k hádkám, které nakonec skončily rozpadem souboru. Umělecky nejvýznamnějším Longenovým podnikem byla Revoluční scéna, kterou řídil v paláci Adria v letech 1920 až 1922. Uváděla se zde první (Longenova) dramatizace Haškova Švejka, jejíž text se však nedochoval, Kischova Tonka Šibenice (s Xenou Longenovou v hlavní roli) i Büchnerův Vojcek (s Longenem v titulní roli). Až na výjimky neměla tato umělecky náročná představení divácký úspěch, a tudíž ani finanční situace nebyla pro Longena příznivá. Po zániku Revoluční scény založil v Berlíně kabaret Wilde Bühne, který v letech 1922 až 1923 vedl společně s Hansem Janowitzem (spoluatorem scénáře slavného expresionistického filmu Kabinet doktora Caligariho). Nepřízeň publika, které nestálo o náročnější repertoár, nakonec přiměla Longena, aby se rozloučil se svou kabaretiérskou minulostí. Od roku 1923 spojil své umělecké plány s Vlastou Burianem, který v té době stál na vrcholu slávy. O šíření Burianova kultu se zasloužil i Longen svou knihou Král komiků (1927), ale především to byl on, kdo Buriana přivedl z kabaretu na divadlo, když mu v roce 1921 svěřil ve své Revoluční scéně roli ševce v Nestroyově frašce Lumpacivagabundus. Jako dramaturg Divadla Vlasty Buriana působil s různými přestávkami až do roku 1934. Pro Buriana napsal řadu frašek šitých přímo na tělo, Dezertér z Volšan je jednou z nich. Longen sice neusiloval o literární nesmrtelnost, jeho hry mají kolísavou úroveň a často jsou jen pouhou skicou, která počítá s tvůrčím přínosem herců, přesto jsou v kontextu české frašky nepřehlédnutelné (hra C. k. polní maršálek nakonec díky své filmové verzi doslova zlidověla, což platí i o dalších filmových komediích, jako jsou Funebrák, Anton Špelec,ostrostřelec či Nezlobte dědečka). V třicátých letech působil Longen také jako filmový scénarista, většinou však psal nenáročné komedie, zpravidla s Antonií Nedošínskou v hlavní roli (např. Studentská máma). Bohémský život, který Longen vedl (v hospodě býval téměř každý den), mu nakonec připravil nehezkou smrt, když za krutých bolestí umíral 24. dubna 1936 v benešovské nemocnici na perforaci žaludečního vředu.




 

11

Kdy se hraje


Není naplánováno žádné představení této inscenace

Fotogalerie


264 260 263
celá fotogalerie>>>


Zprávy týkající se této inscenace


K inscenaci se nevztahují žádné zprávy

Recenze k této inscenaci


Ostrava!!!