Brenpartija | Repertoár

Tomáš Vůjtek - Brenpartija

Informace

AutorTomáš Vůjtek
RežieJanusz Klimsza
ScénaMarta Roszkopfová
KostýmyMarta Roszkopfová
HudbaVladislav Georgiev
DramaturgieTomáš Vůjtek
Text sledujeKamila Holaňová


Premiéra 31.10.2009


Popij vudky, bo čas krutky!!

Hra vznikla na motivy prózy Věnceslava Juřiny Zpráva o státu Halda. V regionální literatuře je téma brenpartie poměrně časté (pracuje s ním Vojtěch Martínek, Jozef Šinovský i Oldřich Šuleř ) a postavy tuláka Švendy a brenaře Ferdy Prokopa suverénně přecházejí z jedné prózy do druhé a ze století do století.

Záleží jen na době románového děje, zda se s Ferdou Prokopem setkáme v druhé polovině devatenáctého století či v prvorepublikové Ostravě, pokaždé ale bude mít zhruba stejný věk (ani mladý, ani starý, prostě chlap). Pozoruhodná je i žánrová pestrost těchto próz a rozličná je také jejich umělecká úroveň. Najdeme mezi nimi sentimentálně pojatou životopisnou črtu (Jenda Hlubiňák: Stryk Švenda), „románovou reportáž ze života na ostravských haldách“ (Jan O. Bor: Ocúny hald) i dobový fejeton (Josef Filgas: Zapomenutá Ostrava). Věnceslav Juřina však toto téma zpracoval nejobsáhleji. Rozsahem, nikoli uměleckou kvalitou, se mu snad vyrovná pouze Jan O. Bor, který již v roce 1932 vydal román Ocúny hald, v jehož závěru najdeme i slovníček ostravských výrazů.

Slovníček vybraných pojmů

koliba - velká kotlovitá nádrž uvnitř vyložena šamotem. Je přimontována k zvláštnímu železničnímu vozu a je v ní vožena žhavá struska od vysokých pecí na struskové haldy
Truska - tuláky užívaný název struskových hald v Hrabůvce, které prohlásili za svobodnou obec. Pobudové si tam volí ze svého středu struskový výbor a starostu
brenpartie - název společnosti tuláků na struskových haldách, kteří pijí denaturovaný lih.
bonbon - kus strusky ve tvaru vnitřku koliby. Žhavá struska bývá obyčejně vylévána na struskových haldách v tekutém stavu, nechá-li se však v kolibách ztuhnouti, dostane tvar vnitřku koliby. hubičková směs denaturovaného lihu a vody, o
chachar - na Ostravsku zakořeněná nadávka, platící tulákům a opilcům. Ve zlém řečena je urážkou na cti, ponejvíce se ji však užívá ze žertu a zvyku.
putela - velká láhev
škarbaly - boty
Švenda - tichý blázen, známá ostravská figurka

(Jan O. Bor Ocúny hald)

Bez osvojení těchto pojmů by sledování osudů Ferdy Prokopa a členů brenpartie naráželo na nepřekonatelnou jazykovou bariéru. V následujících ukázkách můžeme sledovat jazykové postupy, které kombinují spisovnou češtinu s „ostravštinou“, a v případě Hałd na roli budeme mít do konce co do činění s pokusem o zavedení laštiny jako literárního jazyka.

Ferda, starosta svobodné obce Truska, byl dnes svátečně naložen. Dobrá konjuktura uplynulého dne vynesla členům „brennpartie“ za různé příležitostné práce tučný bakšiš, což znamenalo nemalý flámeček v „hoteli Truska“, jak nazývali místo svého noclehu u skupiny teplých „bonbonů“ pod struskovou haldou.

„Slavný obecní výbor“, úplný až na prvního radního Tondu, který byl již svými kumpány netrpělivě očekáván, vesele tábořil na malém prostranství ve věnci obrovských „bonbonů“ kolem praskajícího ohně. Na struskových kamenech seděly čtyři osoby ošumělého zevnějšku: tři muži a jedna žena. Nejvyšší kamenné „křeslo“ okupoval starosta Ferda, asi padesátník, kostnatý chlap hubené, štětinaté tváře s dosti zachovalým kloboukem na vládnoucí hlavě. Jemu po boku seděla Majdalena, hospodyň pro všechny, statná čtyřicátnice odpuzujícího vzhledu, stále těkající s jednoho svého pána na druhého. Naproti ni dřepěl „tajemník“ Franta a vedle něho „druhý“ radní Lojza, oba s těžko určitelným stářím v zarostlých tvářích.....

„Tak to su dva“, počítá starosta. „Třetí byl Valenta od Lipníka. Pamatuju se na jeho smrť, jak by to bylo dněskaj. Večer od ožhralosti nevěděl, kaj liha. Vylez na vrch na haldy a tam si leh na glajz. Přijela venkovni mašinka s kolibama a zrovna na něho vjela. Měl lehku smrť, ale kaj budě v sudny děň hledať svoje kosti, to vi sam pambu! Mašinka ho rozmarasila na kusky.“

„Enem hlavu měl celu, pěkně u krku odřezanu,“ učinil Lojza pohyb dlaní u krku. „Zavolali zmy policajty...“

„Jak to mluviš?“ okřikl ho starosta.

„Ni policajty, pany stražniky,“opravil Lojza. „Jeden mlady stražnik vzal tu hlavu za chlupy a dival se na ňu jak ta psiakrev kolera ze stareho zakona, co něchala sťať hlavu svateho Jana. Viš, starosto, co si nam jednuc o tym čnul z knižky.“

„Vim,“ povídá Ferda povýšeně, „šak dyby sem vas chvilama trochu něcepoval, tož bystě byli hlupi jak tělata.“

„Děkujem za poklonu,“ ušklíbl se Lojza. „Moh bysi nam, starosto, řecť, jak se ta potvora menovala?“

„Salome...“

„Jajajajaja!“ rychle praví Franta. „Ja si to dycky pletu ze salamem.“

„Diviš se, že Duch Svaty ten tvuj mozek něosviti?“ dobírá si Franta souseda. „To proto, že v nim maš sam bren!“

„To podle tebe,“ splácí mu ihned Tonda. „Fčil už drž hubu, ať možu dalej vykladať. Tož posluchajtě, kamaradi! Odešli zmy na ty zavody už v patek večer. Ti motorkaři litali po cestach jak pieruni, že nas ani něchtěli stražnici přes cestu pustiť. Šel s nami tež Švenda. Co tak stojimy u cesty, začal Švenda nadavať na stražniky, že ho zavřeli. Pry mu tam v kreminalu ani jesť něšmakovalo. U soudu vyfasnul pro žebrotu tyděň a potem ho šupovali do rodnej obce Hrabovej. Obec musela platiť utraty, tož se tam fčil Švenda ani něukaže.

Jan O. Bor Ocúny hald (románová reportáž ze života na ostravských haldách,1933)

Za Hrabůvkou, předměstím města Ostravy, podél řeky Ostravice, na rozloze několika tisíc čtverečních metrů, leží strusková halda. Je časně ráno. Ryby vyskakují nad hladinou řeky, žáby kuňkají pod úbočím haldy. Na úpatí, směrem k řece, povalují se desítky balvanů, jako by je nějaký obr ve vzteku naházel do údolí. „Bombony“ se jim tady říká, a je to struska, která v „kotylách“ (pánvích) ztuhla a zachovala si jejich podobu. Šikmý svah haldy je tu hladký, jinde rozedřený. Nahoře na okraji haldy hledí výhružně do kraje několik bombonů. Některé jsou nakloněny nad svahem a připraveny rozběhnout se dolů k řece.

Vstup a spaní na struskové haldě se přísně zapovídá, - hovoří k příchozímu malá, kdysi bílá tabulka, němý strážce haldy. Uprostřed tabulky umrlčí lebka, a pod ní skřížené hnáty. Smrt obchází kolem, a proto člověk přibil na železné kůly tyto vykřičníky.

Prší. A to hustě.

„Mařena, skovajmy se!“ - křičí brenař Čunta na svou družku a leze do šupy, která tu leží nad okrajem haldy. Ztuhlá struska tvoří nad jeho hlavou jakousi střechu. Žena stojí před šupou a váhá.

„Enem se něbuj a poliz hef!“ - pobídne ji znovu Čunta. Vtom prásk! Šupa praskla a pohřbila pod troskami brenaře Čuntu. Noviny psaly o jeho smrti: „Uvolnivší se bombon zabil Adolfa Čuntu, člena struskové brenpartije.“

Nic víc. Zač také takový Čunta stál? Pro lidi byl darebákem, pro úřady individuem práci se vyhýbajícím, a přece i on měl srdce a miloval svou družku.

Čas okusuje stráně struskové haldy. Nezvou již brenaři kolemjdoucí, aby s nimi popili jejich nektar, neprosí o cigarety. Jednoho člena struskové obce poslali pro potulku do donucovací pracovny. Čuntu zabil bombon. Vyvial, pravá ruka starosty Prokopa, odpykává si terst ve vězení. Podpálil na vsi stodolu, v níž spal. Div sám neuhořel. A starosta Prokop je po smrti svého nejlepšího přítele zasmušilý a lidé povídají, že se snad zbláznil. Ale nezbláznil se.

Je smutný trochu víc, než by byl jiný.

......Smál se, kdykoli chlapi vylévali strusku a zarděla se studem obloha. „Dybys mě dostala, tuž nědycham“ - a dostala ho, ač se jí tolikrát vysmíval. Neboť zde na haldě životy končí a mohou též růst - člověk neví dne ani hodiny. Nezapomněli však vylévači na starostu struskové obce, vzpomínají na něho, kdykoliv vylévají strusku: „Tak budě temu tři roky, co Prokopa zabilo!“ - a nezapomínají ani brenaři, kteří ještě žijí, byli to jeho jediní přátelé. Neboť i strusková halda zná kamarádství, přátelství jasné a čisté, byť trochu chlapské. - Smrt, láska a zápas o život - to byla strusková halda. ...

Josef Filgas Zapomenutá Ostrava (Chléb ze železa, fejeton z roku 1936)

- Esli eś nima akuratny, to pudź Bernaćiku, našo Majdalena vařy večeřu, to ći tež cośi do. Esliś nima hłupy, jako baj Švenda z Hrabuvky, kěreho je haňba mezy nami. Choć je chachar jako my. To aji vyspać śe hev možeš!- Ferda fojt s truśkovej hołdy pozyvo chłopa a tyn śe tež nědovo věla pobidzać. Je mu to jedno, už přehroł život. Mezy ostatňu partu bryňořuv śe hodźi. Už cesty něvidać nazpadek do života.

Popil fojt Ferda, přyhnuli śe všecy, aji chłop Bernaćik dostoł svoju trošku. Nězapuměli chachařy na žodneho. Baba Majdalena tež śe muhła liznuć a hodně liznuć. Dyć im všeckym za dobru kucharku je. Una vi, co kěry chłop mo rod, co kěrym dać z hośćiny. Nic už nělutuje a nic nimožu ztraćić, jakśi něśka było a zaś jakśi jutro budźe. Kěj śe mině maso, to něch Majdalena do kobzoli vody přyleje. A zaśe śe najedźo, břuchy ocygaňo, svět jim može vyleźć baj na řbet. Nic po všeckych cnotach, do jedneho měcha a hynej do řyki všecko zahodźić. Tam je město, kaj je dobrot všeckych, ale co, kěj chudobnymu nic nědaju. Břuchoče tam su sami, v hotelach piju vinečko, dobře unym śe dařy. - Jak nima vino, ani gořolka, tuž něch num žoden něvyčito, že bryn pijimy. Co je kumu po tym, sami hev žijimy, po svojimu a jako panbuh do.- Jozef Šinovsky Hałdy na roli (1945)

Od města přiletělo letadlo, na jeho křídlech se zvláštním valivým písmem roztahoval nápis: BAŤA. V kabině bylo vidět hlavu pilota. Chachaři na haldě poskakovali, mávali a křičeli. Pilot se obloukem nad haldu vrátil a vyhodil dvě hrstě bílých lístků. Potom naklonil křídla na pozdrav a odletěl.

Letáky se zvolna snášely k zemi, ale valnou část jich větřík zanesl až za řeku. Jenom několik se jich dostalo brenařům na dosah. Otrhaní chlapi výskali a jásali jako děti a vyskakovali, aby na letáky dosáhli.

Jeden leták ukořistil dlouhý Karlíček a vítězně jej přinesl Tarzanovi. - Chytil Karlíček, Karlíček chytil. Ták vysoko musel vyskočit, ták vysoko! Ale Karlíček má, má Karlíček, pyšnil se a podával leták Tarzanovi.

Ukažte, pane Karlíčku, já vám to přečtu, ujal se Tarzan papíru a četl: - Kupujte Baťovu zlevněnou obuv! Obuv firmy Baťa nejlepší a nejlevnější! Kupujte Baťovu obuv! Do štrapáce i na parádu - Baťovy boty!

Zrudl nevolí. - Co si to dovoluje nějaký pan Baťa? zařval, až se Karlíček polekal. - Lezu já mu do toho jeho Zlína? To je narušení suverenity státu Halda!.....

Slunko! vydechne Tarzan v úžasu a v jeho mozku, nasáklém jedovatým brenem, se rozsvítí: tak dlouho ráno co ráno vzýval z haldy jasnou tvář slunce, až se přece dočkal - bůh sestoupil ze svých výšin k němu, k Tarzanovi, aby ho navštívil... - Slunko! vzkřikne Tarzan radostným hlasem, rozpřáhne náruč a běží vstříc svému bohu, aby jej na přivítanou objal.

Odražený kámen ho srazil na kolena, žhavá struska mu šplíchla do obličeje a v mžiku vypálila maso i s očima, a už se přes jeho ležící tělo převalila veliká a těžká ohnivá koule. Když přiběhli dělníci z trati, spatřili cár páchnoucí hmoty, vtlačené do struskové suti. A z té cukající se spáleniny, která byla ještě před chvílí člověkem, vzlétl poslední bolestný výkřik, sycený pozdním poznáním.

Oldřich Šuleř Měsíční krajina (1979)

Láhve zas putovaly od úst k ústům. V bujarém veselí ubíhal čas a slunce již stálo na samém vrcholu haldy. Vláček zapískal a supěl s kolibami až dozadu. Ozvaly se rány tyčemi a struska z první koliby je venku. Byla ještě dostatečně žhavá, jako láva stékala po haldě a zářila jako slunce. Vlak stál hodně vzadu, nebylo nebezpečí, že by struska mohla brenparťáky ohrozit. Spíš jako ze zvyku někdo z bulačů - jak se říkalo obsluze u kolib - zvolal: „Chachaři, pozóór!“

Při vyklápění kolib se teď častěji ozývalo bušení tyčí. To znamenalo, že obsah začíná tuhnout a je mu třeba údery pomoct. Z koliby vyletěl další bonbón, tentokrát celý, a letěl jako žhavá koule po strmé stráni haldy. Zastavil se sykotem až v řece. Chlapi se nevěnovali vylévání strusky a spíš se přátelili s flaškami. Tato podívaná už jim zevšedněla. Spíše v zimě hlídali, kam zapadly čerstvé hroudy, aby měli své ústřední topení a mohli se ohřívat.

Brenparťáci a bulači žili ve svornosti. Když se jim někdy podařilo nasbírat více železa, koupili bulačům flašku zednické a domluvili se, kde budou v příštích dnech vylévat, aby je v noci struska nepohřbila. Už jich zde za poslední roky odpočívá pěkná řádka. Vloni Močigemba a Matras, předloni Kubašta a Hlavatý... Franta Merta, co teď poskakuje okolo ohně s protézou, přišel tu o nohu.

Věnceslav JUŘINA

* 3. 10. 1931, Slezská Ostrava (dnes Ostrava) , † 15. 10. 1992, Ostrava

Po maturitě na gymnáziu (1950) učil na školách severní Moravy. V roce1959 se stal redaktorem časopisu Červený květ a od roku 1965 byl jeho šéfredaktorem. Poté, co byl časopis na podzim 1969 zastaven, krátce pracoval v tiskové agentuře Puls v Ostravě a po jejím zrušení v roce1971 (vydávala i Foglarovy Rychlé Šípy) mu bylo znemožněno dále vykonávat novinářské povolání . Prošel postupně několika dělnickými profesemi (skladník, montér žaluzií a od roku 1973 pracoval nejdříve jako dělník a později jako kvalitář ve skladu nábytku). V roce 1990 nastoupil jako výzkumný pracovník ve výrobním družstvu invalidů a podílel se na činnosti nakladatelství ITEM.

V polovině padesátých let začal publikovat v Čs. vojáku, Hostu do domu, Plameni, Tvorbě aj. V šedesátých letech vydal tři knihy veršů (Déšť hledá zeleň, Proud a Odkud se vzal oheň). V druhé polovině 60. let pak rovněž časopisecky publikoval povídky, komponované jako popisy absurdních situací a tajemných událostí. V té době také hojně spolupracoval s rozhlasem i televizí. Z tvorby následného dvacetiletí, kdy nesměl publikovat, připravil autor později sbírky Hon na motýly a Sedm havranů, jejichž básně v jednoduché, někdy až strohé podobě vypovídají o pocitech člověka ponižovaného vládnoucí mocí. Po časopisech zůstaly roztroušeny fejetony glosující každodenní život a sarkasticky zbarvená drobná blues. Z ostravských reálií vychází novela o lidech z okraje společnosti Zpráva o státu Halda (vycházela na pokračování v Moravskoslezském večerníku) a román o sběrači uhlí na haldě Sběrač tepla. Na sklonku života připravil sbírku „malých blues“ Potkal jsem Mozarta, která ovšem vyšla až posmrtně. Shrnuje jeho citlivě sebereflexivní i ironické a kriticky útočné básně z normalizačních let a z počátku let devadesátých.

Tomáš Vůjtek (* 1967) se narodil ve Frýdku - Místku, vystudoval gymnázium v Porubě, absolvoval Pedagogickou fakultu v Ostravě a v Krásném Poli založil s přáteli divadelní soubor Ostravská pohoda (název byl míněn jako oxymóron). Na Janáčkově konzervatoři vyučuje kulturní dějiny a na plný úvazek působí jako dramaturg v Komorní scéně Aréna.

Je autorem těchto her:

Perverze (Český rozhlas České Budějovice, 2005)
Ale já přece... (jako libreto k opeře E. Schiffauera v Divadle loutek, 2002)
Výmlat (Divadlo Petra Bezruče, 2002)
Ubohý večer (Slezské divadlo v Opavě, 2002)
Aucassin a Nicoletta čili Útrapy lásky na souši i na moři (Těšínské divadlo, 2004)
Jeden den / Lyrické déjavu/ (scénické čtení v Divadle Petra Bezruče, 2008)
Vánoční hra aneb O tom slavném narození (Český rozhlas Ostrava, 2008)
Brenpartija ( Komorní scéna Aréna, 2009)
Pro Komorní scénu Aréna také přeložil komedii A. N. Ostrovského Talenty a ctitelé (2006).
Pro děti napsal hry Patálie z Itálie aneb Kašpárek mezi piráty (Divadlo Oblázek) a Dlouhý, Široký a Bystrozraký (Divadelní společnost Jiřího Ryby).
Pro Národní divadlo Moravskoslezské napsal písňové texty k několika inscenacím (Popelka, Dalskabáty, hříšná ves, Lehká kavalerie), stejně tak i pro Divadlo Petra Bezruče (Tatínku, ubohý tatínku, Žert, satira a hlubší význam, Zpívání o Rusalce, Zapomnětlivý). Jako textař více i méně spolupracuje se soubory Benedikta, Blondie Love, Sodoma Gomora a Mňága a Žďorp.
Překládá jak ruskou meziválečnou avantgardu (Charms, Olejnikov), tak poválečný underground (Igor Cholin). Své překlady knižně publikoval v antalogii Ten, který vyšel z domu (Volvox globator, Praha 2003).

arena_brenpartija_web

Kdy se hraje


Není naplánováno žádné představení této inscenace

Fotogalerie


398 399 1218
celá fotogalerie>>>


Zprávy týkající se této inscenace


Brenpartija na medailovém místě

7.3.2012

Dostat se na představení Brenpartije není nic jednoduchého, je totiž jednou z nejoblíbenějších, nejnavštěvovanějších a tedy neustále vyprodaných ...

IV. KATOWICKI KARNAWAL KOMEDII

19.11.2010

V pátek 28. ledna 2011 v 18.30 hodin hostuje soubor Komorní scény Aréna s představením BRENPARTIJA v Teatru Śląskim im. St. Wyspiańskiego v Katowicích ...

Nejlepší ostravská divadla míří do Prahy

1.6.2010

Ostravská divadelní scéna přiveze do Prahy v rámci unikátní tříměsíční kulturní přehlídky Ostrava v Praze své nejúspěšnější inscenace. ...

Festival Setkání/Stretnutie

19.5.2010

S inscenací Brenparija jsme 18. 5. 2010 navštívili patnáctý ročník známého Zlínského festivalu. Přes hrozící nebezpečí, že se ...

Recenze Brenpartije na nekultura.cz

16.3.2010

Marek Lollok napsal kritiku a Inscenaci Brenpartija.   V hereckém ztělesnění těchto živlů excelovala mužská část arénovského ...

Recenze na Brenpartiji v LN

6.11.2009

Dnes, 6.11.2009 vyšla recenze na Brenpartyji. Zde je: Uchlastat se, to je smysl života Brenpartija je společnost ...

Článek o Brenpartiji

3.11.2009

vyšel článek o Brenpartyji na serveru novinky.cz   Klimszův Dodeskaden ze struskové haldy Od úterý to v Českém Těšíně ...



Recenze k této inscenaci


Brenpartija

06.08.2010

Komorní scéna Aréna v Ostravě: Brenpartija Po několikaleté odmlce se na repertoár ostravské Komorní scény Arény dostala na kost ...

Brenpartija

06.08.2010

Sladký život na struskové haldě "Popij vodky, bo čas krutky," praví na začátku inscenace jedna z postav. Více než vodku, ale obyvatelé ...

Uchlastat se, to je smysl života

06.11.2009

Brenpartija je společnost tuláků žijících za první republiky na ostravských struskových haldách a konzumujících denaturovaný líh až do ...

Klimszův Dodeskaden ze struskové haldy

03.11.2009

Od úterý to v Českém Těšíně bude kulturně vřít diskusemi o vesměs výrazných inscenacích devátého ročníku Festivalu divadel Moravy a ...



Videogalerie


Brenpartija

 

Brenapartija v plynojemu

U příležitosti zahájení přestavby plynojemu v Dolní oblasti Vítkovic Aréna odehrála úryvek z Brenpartije.

Ostrava!!!