Hra snů | Repertoár

August Strindberg - Hra snů

Informace

AutorAugust Strindberg
PřekladZbyněk Černík
RežieJiří Nekvasil
ScénaLucie Loosová
KostýmyLucie Loosová
HudbaAleš Březina
DramaturgieTomáš Vůjtek
Pohybová spolupráceŠtevo Capko
InspiceVojtěch Orenič
NápovědaKamila Holaňová

Osoby a obsazení

Indrova dceraTereza Dočkalová j.h.
Sklenář, SlepecPavel Cisovský j.h.
DůstojníkAlbert Čuba j.h.
Otec, PenzistaVladislav Georgiev
Matka, VrátnáAlena Sasínová-Polarczyk
LinaZuzana Truplová
Lepič plakátůRené Šmotek
AdvokátDušan Škubal
Kristina, Ona, Alice, ManželkaKamila Janovičová j.h.
Velitel karantényMarek Cisovský
BásníkMichal Moučka
On, ManželJosef Kaluža
EditaMarkéta Chovancová j.h. alt. Dagmar Křížová j.h.
UčitelMichal Čapka
SlužkaMarkéta Chovancová j.h. alt. Dagmar Křížová j.h.
Chlapci-dětské roleJindřich Fišar j.h. alt. Kassory Condé j.h.
Clapci-dětské roleJakub Georgiev j.h.
HouslistaVojtěch Orenič j.h.


Premiéra 12.09.2009

Derniéra 01.03.2011


Lidé si zaslouží politování.

V květnu 1900 si Strindberg bere mladou, poněkud exotickou krásku z Dramatického divadla. Je jí o třicet let méně než jemu a sklízí už velké úspěchy. Dramatik si pronajme pětipokojový byt v novém domě na Karlově náměstí a sám vybere nábytek, tapety, obrazy i všechno ostatní. Mladá nevěsta vstoupí do dekorace, kterou od prvního do posledního vytvořil stárnoucí muž. Oba kontrahenti se láskyplně a loajálně snaží zhostit svých od začátku pevně vymezených rolí. Záhy však v jejich maskách vzniknou trhliny a pečlivě plánovanou pastorálu rozbije nepředvídané drama. Rozhořčená manželka uteče z domova a odstěhuje se k příbuzenstvu ve stockholmských šérách. Spisovatel zůstane sám se svým honosným dekorem. Je parné léto a celé město je vylidněné. Strindberga se zmocní bolest, jakou dosud nikdy nepoznal.

Ve hře Do Damašku říká Neznámý, když mu Dáma vyčítá, že si zahrává se smrtí: „Jako si zahrávám se životem, vždyť jsem byl básník. Přes svou vrozenou trudnomyslnost jsem nikdy neuměl nic vzít opravdu vážně, dokonce ani svá velká hoře. V jistých okamžicích pochybuji, zda život obsahuje více skutečnosti než mé knihy.“

Z hluboké rány se řine spousta krve, nedá se otevřít nebo zavřít jako při jiných životních katastrofách. Bolest se zavrtává do neznámých zákoutí duše a razí cestu průzračným pramenům. Strindberg si poznamenává do deníku, že pláče, ale slzy mu pročišťují zrak, takže začne na sebe i na své bližní nahlížet se smírnou shovívavostí. Promlouvá vpravdě novou řečí.

Hodně se diskutuje o tom, jak velkou část svého dramatu koncipoval předtím, než se Harriet Bosseová, smířená se svým těhotenstvím, vrátila domů. První polovina hry je nezadržitelně proudící řeka: všechno je průzračně jasné, všechno je radost a utrpení, živoucí, originální, nečekané. Drama jako by se inscenovalo samo. Vrcholem inspirace je scéna v Advokátově bytě. Během pouhých dvanácti minut shlédneme začátek manželství, následující deziluzi i jeho rozpad.

 

Ingmar Bergman Laterna magica

 

Hra snů je v kontextu Strindbergovy dramatiky výjimečná svým bilančním charakterem. V dopise svému německému překladateli ji Strindberg označil jako „mé nejmilovanější drama, dítě mé největší bolesti“.Padesátiletý autor se v ní bolestivě táže, proč je náš život plný utrpení a kdo za všechnu tu krutost vlastně může. Osobní prožitky, které byly dříve látkou jeho autobiografických próz, nyní ožívají v jedinečném dramatickém útvaru. A právě srovnání prozaických textů s pasážemi ze Hry snů přesvědčivě ukazuje, jak hluboce prožité je téma, které si Strindberg zvolil.


„Copak vyvedl, Jeníčku?“ ptá se Lovisa s účastí.
„Nic!“ odpovídá. „Já jsem to neudělal.“
Vtom přichází matka.
„Copak říká Jeník?“ ptá se Lovisy.
„Říká, že to neudělal.“
„Tak on ještě zapírá!“
A teď začnou Jana opět týrat tak dlouho, pokud se nepřizná k něčemu, co nikdy neudělal.

Syn služky


Matka:                             Dobře! Teď ale jdi k tamhleté skříni...
Důstojník: (se zastydí) Takže ty to víš! To je...
Matka:                              Švýcarský Robinson... Tvůj...
Důstojník:                       Už nic neříkej...!
Matka:                               Tvůj bratr byl potrestán za to, že ho roztrhal a 

                                           schoval... a přitom jsi to udělal ty!

A pak škola a vyučování! Což nebylo ještě dost napsáno o latině a o rákosce? Snad! Jan totiž v pozdějších letech vždycky přeskakoval v knihách místa, pojednávajíci o vzpomínkách na školu, a vyhýbal se všem knihám, které se zabývaly tímto tématem. Jeho nejtěžší sny jako dospělého. když se večer najedl něčeho těžkého nebo měl neobyčejně perný den, bývaly o tom, že je opět v Klárské škole.

Syn služky

Učitel:                               Tak ty se budeš vykrucovat! Víš to, ale neumíš to říct. 

                                           Tak já ti pomůžu. (Zatahá Důstojníka za vlasy.)
Důstojník:                         Ach, to je strašné, to je strašné!
Učitel:                                Ano, je strašné, že se takový velký chlapec vůbec

                                           nesnaží...
Důstojník: (v rozpacích) Velký chlapec, ano, já přece jsem velký, daleko větší

                                            než tihleti, jsem už dospělý, už jsem dokončil školu...

                                            (jako by se probral) měl jsem přece promoci... Tak

                                            proč sedím tady? Copak jsem nepromoval?

...Nikdy bych byl ani nepomyslil, že manželství je tak báječná instituce. I když mi vždy říkali nepřítel žen, vždycky jsem ženu miloval, a ač mě nazývají přítelem nemravnosti, vždycky jsem držel na manželství. Dovedla by sis představit, že bys musela žít opět sama?“
„Ne, pouhé pomyšlení by mě škrtilo.“
„Víš, že jsem tak šťastný, až z toho mám strach?“
„Věřím, já taky. Připadá mi, jako by tu na nás někdo ve skrytu něco chystal! Nemesis se jí říká a pronásleduje nejen zločince, ale i šťastné lidi.“
„Čeho se bojíš nejvíc?“
„Že se neshodneme.“
„Ale to záleží na nás.“
„Kéž by to tak bylo! Jenže neklid přichází zvenčí, s větrem, s rosou, s příliš dlouhým slunečním žárem, s deštěm. Pokus se přijít ne to, kdo z nás má vinu na poslední hádce.“
„Ani jeden!“

Klášter


Advokát:                   Ano! Jsme přece vzdělaní a osvícení lidé, umíme

                                  odpouštět a být shovívaví!
Dcera:                      Umíme se zasmát malichernostem!
Advokát:                   My, jenom my! Víš, dneska jsem četl v novinách...

                                  Mimochodem kde jsou noviny?
Dcera: (zaraženě)  Které?
Advokát (zostra):     Copak beru víc než jedny?
Dcera:                       Usměj se a nezlob se... Já jsem těmi tvými novinami

                                  podpálila v kamnech...
Advokát (se na ni oboří):  Krucifix!

Konečně jsou okamžiky, v nichž mi může pomoci jen troška budhismu. Člověk má jen zřídkakdy to, co si přeje. K čemu si pak něco přát? Nic si nepřejte, nic nežádejte od lidí ani od života a vždy se vám bude zdát, že máte více, než kolik byste mohli chtít. Víte ze zkušenosti, že když dostanete, co jste chtěli, nemáte radost ani tak z toho, co jste si přáli, jako spíše z toho, že se přání vyplnilo.

Osamělý


Dcera:                Co bylo s tím kesírkem?
Lepič plakátů:   Co s ním bylo? Vlastně s ním nic nebylo... ale nebyl takový,

                            jak jsem si představoval, takže jsem neměl takovou radost...
Dcera:               Jak jste si ho představoval?
Lepič plakátů:  Jak? To nedokážu říct...
Dcera:               Já to řeknu! Předsatvoval jste si ho takový, jaký není. Měl být

                           zelený, ale ne takhle zelený!

S životem jsem zúčtoval následujícím způsobem: co jsme si, to jsme si! Jestliže jsem hřešil, byl jsem za to opravdu už dostatečně potrestán!, to je jisté! Strach z pekla? Ale vždyť jsem v tomto životě prošel bez zakolísání už tisícerem pekel, což zcela stačí k tomu, aby se ve mně probudila palčivá touha opustit marnosti a falešné slasti tohoto světa, který jsem si vždy ošklivil. Narozen se steskem po nebi, plakal jsem jako malé dítě nad špínou bytí, připadal jsem si jako cizinec, ztracený mezi svými příbuznými i ve společnosti.

Inferno


Dcera Máš právo mi to vyčítat. Příliš dlouho jsem pobývala tady na zemi a koupala se v bahně jako ty... Moje myšlenky se už nedokáží povznést, na křídlech mám bláto... na nohou hlínu... a já sama... (pozvedne paže) klesám, klesám... Pomoz mi, otče, nebeský bože! (Ticho.) Neslyším již jeho odpověď! Éter nedonese zvuk z jeho rtů do mušle mého ucha --- stříbrné vlákno prasklo... Běda, jsem připoutána k zemi!

A chci připomenout zákonodárcům, aby důkladně a bedlivě zvážili následky, jež bude mít udělení občanských práv těm polovičním opicím, tvorům nižšího řádu, těm nemocným dětem: jsou pomatené třináctkrát do roka v době menstruace, úplně šílené v době těhotenství a nezodpovědné po zbytek života; vždyť ty bytosti, které se pudově dopouštějí zločinů a nejhorších ničemností, jsou zlé šelmy - a ani o tom nevědí...

Bláznova obhajoba


Velitel Karantény Don Juan!: Vidíš, dosud je zamilovaný do toho strašidla po svém boku. Nevšiml si, že zestárlá, že je ošklivá, úskočná a krutá!

Život je tak cynický, že se v něm může dařit jen svini. A ten, komu ošklivý život připadá krásný, ten je svině! Život je určitě trest! Peklo, pro někoho očistec, ale pro nikoho ráj. Jsme přímo nuceni působit svým bližním bolest a trápit je. Všechno je jen mámení a klam, lži, proradnost, faleš, fraška. „Můj drahý přítel“ je můj nejhorší nepřítel. „Moje milovaná“ by správně mělo znít „moje nenáviděná“. Okultní deník

Dcera:   Lidé si zaslouží politování.

 

August Strindberg zpovídá sám sebe (výběr)

Co je vaším zvláštním povahovým rysem?
Podivná směsice nejhlubší melancholie a nejúžasnější srdečnosti

Jakou chybu byste nechtěl mít?
Malichernost.

Jaký talent byste nejraději měl?
Dokázat najít klíč k tajemství světa a smyslu života.

Co je vaše oblíbená činnost?
Psát dramata.

Jaké největší štěstí si dovedete představit?
Nebýt nikomu nepřítelem a nemít nepřátele.

Jakého postavení byste chtěl dosáhnout?
Být dramatikem, jehož dramata se pořád hrají.

Váš oblíbený nápoj a jídlo?
Pivo a pokrmy z ryb.

Představení nemá přestávku a jeho délka je 110 minut.

plakatHra

Kdy se hraje


Není naplánováno žádné představení této inscenace

Fotogalerie


94 92 205
celá fotogalerie>>>

Je potřeba nainstalovat Flash Player.



Zprávy týkající se této inscenace


Hra snů v Hradci

28.6.2010

Ve čtvrtek 24. 6. 2010 vystoupila Komorní scéna Aréna v Hradci Králové na XVI. ročníku mezinárodního festivalu Divadel evropských regionů ...

Recenze Hry snů v Rozrazilu

25.2.2010

Drama, působící dojmem postmodernistické hříčky, plné existenciální a empirické skepse, faustovského rozčarování nad nejistotou pojmenovaného, ...



Recenze k této inscenaci


Hra snů

06.08.2010

Mozaika depresivních vizí Autobiografické snové drama Augusta Strindberga Hra snů je kousek, který se svou koncepcí značně odlišuje pravděpodobně ...

Ostrava!!!