Poručík z Inishmoru | Repertoár

Martin McDonagh - Poručík z Inishmoru

Informace

AutorMartin McDonagh
PřekladMilan Lukeš
RežieMichal Lang
ScénaLucie Loosová
KostýmyLucie Loosová
HudbaMichal Lang
DramaturgieTomáš Vůjtek


Premiéra 08.09.2007

Derniéra 11.03.2009


Polapený kocour, oslepená kráva a zaslepený terorista. Groteskní varianta pochmurného irského příběhu.

Derniéra 11.3.2009

Martin McDonagh (1970) patří k nejhranějším současným dramatikům. Tento rodák z Londýna má po svých rodičích irské kořeny, a tak pravidelně trávil prázdniny v západním Irsku, kam později umístil i děj svých her. Své autorské počátky sice nejprve spojil s rozhlasem, nicméně z dvaadvaceti her, které nabídl BBC, nebyla přijata ani jedna. Od druhé poloviny devadesátých let se na jevišti prosadil jako uznávaný dramatik šesticí her z chudého západoirského venkova, které tvoří dvě volné trilogie. Ta první je označovaná jako Connemarská trilogie ( někdy též „ Leenanská“ podle vesnice, v níž se odehrává děj) a patří do ní hry Kráska z Leenane (1996), Lebka z Connemary (1997) a Osiřelý západ (1997).
Aranská trilogie se odehrává na přilehlých Aranských ostrovech a tvoří ji hry Mrzák inishmaanský (1997), Poručík z Inishmoru (2000) a Smrtky z Inisheeru (2001).
Ve své sedmé hře Pán Polštářů (2003) McDonagh irský „zapadákov“ opustil, avšak své poetice, založené na svěžím, i když často dost černém humoru, zůstal věrný.
V roce 2006 se prosadil i jako filmový tvůrce, když získal Oscara za svůj první autorský krátký film Six Shooter.

S poručíkem z Inishmoru za.... Za co vlastně?

Málokterá země dokázala proměnit svůj obraz tak dokonale, jako se to v nedávné době podařilo Irsku. Ze zaostalé, obavy budící země se náhle stala moderní, sebevědomá a téměř zázračně prosperující ekonomická velmoc, kterou si kdekdo v dnešní Evropě bere za vzor.
Martin McDonagh tuto změnu patrně také zaregistroval, nicméně ve svých hrách se nechával inspirovat původním irským archetypem, v němž pro modernost a prosperitu není místo, zato se o to více do popředí dere ona zaostalost a z ní se rodící obavy. V Poručíkovi z Inishmoru si McDonagh vybral téma, které je stále aktuální - ozbrojený boj, kteří jedni chápou jako národněosvobozenecký, druzí jako teroristický. V Irsku je rebelská (povstalecká) tradice součástí národního folklóru, písně o boji za svobodu proti Angličanům se tam zpívají dodnes ( stačí zabrousit na youtube.com a vybrat si z přehršle „ rebelských“ songů) a McDonagh dvě z těchto písní cituje i ve své hře. Zároveň nechává své postavy glosovat nedávnou i vzdálenější historii Irska, což může pro méně poučeného českého diváka představovat menší komunikační problém. Abyste si lépe rozuměli s naším autorem, pokusíme se alespoň ve zkratce vysvětlit historické události, na něž ve svých replikách McDonaghovi hrdinové narážejí.

V pátém obraze se Joey a Brendan dostanou do zásadního sporu, když si připomenou jednu z traumatických událostí moderních irských dějin.

Joey: To je tak podobný těm hajzlům anglickejm. Obklíčit pár ubohejch irskejch koček a pak, když se chudery pokusej zdrhnout, naprat to do nich zezadu, jako o Krvavý neděli
Brendan: O Krvavý neděli se kočky nestřílely, nebo jo, Christy?
Joey: Jde o princip, a ten je stejnej, vole.

V katolickém severoirském Londonderry se 30. ledna 1972 konala nepovolená demonstrace, jíž se účastnilo zhruba deset tisíc lidí požadujících propuštění všech internovaných, kteří byli bez soudu zatčeni pro podezření ze spolupráce s IRA. Britské jednotky ( První výsadkařský prapor) zahájily palbu, třináct lidí zemřelo na místě, čtrnáctý podlehl zraněním později, dvacet šest lidí bylo zraněno. Armáda tvrdila, že demonstranti stříleli jako první, mrtví však zbraně neměli. Událost vyvolala vlnu násilností na obou stranách a dodnes nebyl masakr spolehlivě vyšetřen. Johna Lennona událost inspirovala k protianglickému protestsongu, hitem se ale stala až skladba, v níž Krvavou neděli reflektují irští U2 – Sunday, Bloody Sunday.

Vzápětí se Joey svěří se svým pohledem na jinou historickou událost.

Joey: Nikdy bych do INLA nevstoupil, kdybych věděl, že se chystaj pobíjet kočky. Tím INLA v mejch očích silně poklesla. Jako když jsme odpálili auťák pod Airey Neavem. Nemůžete někoho vyhodit do luftu jen proto, že má blbý jméno.

Airey Neave /1916 – 1979/ ( výslovnost jeho křestního jména je stejná jako u adjektiva airy / vzdušný/) byl anglický politik a oblíbený válečný hrdina. V roce 1940 byl zraněn a zajat v Calais a tak dlouho se pokoušel o útěk z německého zajetí, až se mu to v lednu 1942 skutečně povedlo. Poté se stal agentem výzvědné služby a jako známý válečný hrdina dokonce četl obžalovací spis na Mezinárodním válečném tribunálu v Norimberku. Do politiky vstoupil již v padesátých letech, ale jeho kariéra dosáhla vrcholu až v polovině sedmdesátých let, kdy se stal velmi blízkým spolupracovníkem Margaret Thatcherové.
Jako stínový ministr pro Severní Irsko byl zastáncem bezpodmínečné integrace Ulsteru do zbytku Británie. Když vyjížděl 30. března 1979 z parkoviště před Westminsterským palácem vybuchla pod jeho autem bomba. K atentátu se přihlásila Irská národněosvobozenecká armáda (INLA, která vznikla v roce 1974 jako marxisticko-leninská frakce odštěpením od IRA). Existují však i teorie, které dávají Neavyho smrt do souvislosti s jeho působením v rozvědce, kde měl odhalit rozsáhlou korupci. Za atentátem by pak stáli agenti MI6, či dokonce CIA.

Svou hlubokou znalost starších irských dějin prokáže i Christy, když podnikne nenadálý historický exkurz až do poloviny sedmnáctého století.

Christy: Jestlipak víš, kolik koček svýho času pozajíbel Oliver Cromwell?

V letech 1653 až 1658 krvavě potlačil irské protianglické povstání Oliver Cromwell v čele parlamentní armády. Katolickým vzbouřencům zkonfiskoval půdu a dosadil na ni loajální protestanty. O tom, jak krvavé to byly časy, svědčí fakt, že počet obyvatel Irska po Cromwellově tažení poklesl na pět set tisíc. V této souvislosti není bez zajímavosti, že dokonce existoval plán pozvat do vylidněného Irska české pobělohorské exulanty, který se naštěstí nerealizoval.

Svůj komentář k dějinám irského boje za nezávislost přidá v dialogu s Mairead i sám poručík Padraic.

Paidrac: Seru na guildfordskou čtyrku. Když už nic neudělali, měli alespoň hrdě vzít vinu na sebe. Ale oni ne, oni jenom fňukali.

Guildfordskou čtyřku tvořili čtyři mladí lidé( Paul Hill, Gerry Conlon, Patrick Armstrong a Carole Richardsonová), kteří byli nespravedlivě odsouzeni za bombové útoky v guildfordských barech Horse and Groom a Seven Star, při nichž 5. října 1974 přišlo o život pět lidí a šedesát pět dalších bylo zraněno. Od roku 1975 strávili ve vězení patnáct let, než vyšlo v roce 1990 najevo, že je policie lživě obvinila.

Na počátku šestého obrazu si Mairead prozpěvuje Vlasteneckou partii(The Patriot Game), písničku, v níž je oslavována smrt mladičkého Feargala O΄Hanlona, který padl 31. 12. 1957 při neúspěšném útoku IRA na policejní stanici.

Mairead: Já jsem mladý rebel a říkám vám všem,
že rád půjdu bít se za svou rodnou zem.
Strach ze smrti rázem zmizí jako dým,
až dokážem v boji, že vlast je nám vším.

Já jsem ten O׳Hanlon, co šestnáct má let,
mám rád rodný Monaghan, kde spatřil jsem svět.
Zač Anglie může, to dávno už vím,
všem dokážu v boji, že vlast je mi vším

Autorem písně je Dominic Behan, mladší bratr spisovatele Brendana Behana. Melodie vychází z tradičního irského nápěvu a stala se velmi oblíbenou. Velmi podobnou melodii později použil i Bob Dylan ve své písni God On Our Side, což Dominic Behan ohodnotil jako naprostou parodii svého díla ( „ Někteří umělci to prostě dělají jen pro prachy“). Pravdou je, že irské nápěvy jsou velmi „chytlavé“ a Dylan jejich sladké naléhavosti nejspíš neodolal.
My jsme se v naší inscenaci snažili jít odlišnou cestou, a proto jsme použili melodii zcela vlastní, tak nějak „rebelsky“ drsnější.

Další písní, kterou má Mairead na repertoáru, je Umírající rebel (The Dying Rebel), jeden z nejoblíbenějších rebelských songů. Mairead si tyto sloky neznámého autora prozpěvuje, když svou obávanou vzduchovkou hrozí Daveymu,a v závěru si je střihne v duetu s Padraicem , dřív než ho zastřelí.

Vývoj v dnešním Irsku však dává naději, že Padraic i Mairead budou představovat již překonanou stránku národní historie. Od roku 1998 se vedou mírová jednání o budoucnosti Ulsteru, jejichž základem je tzv. Dohoda z Velkého pátku, uzavřená v dubnu 1998, pro kterou v oddělených referendech v obou částech země hlasovalo v květnu téhož roku 85 procent hlasujících. Ačkoli jednání nejsou bez komplikací, přece jen lze doufat, že k nové eskalaci násilí již nedojde...


Umírající rebel

Když zhoustla tma a utichly zbraně
a měsíc shléd na O׳Connol Street,
šel jsem až tam, kde padli slavně
ti, které Bůh u sebe chtěl mít.

Otec tam stál, svého syna hledal:
„Synu můj, zdali jsi živ?“
„Ach, otče, ne, syn už tu není,
Bůh jej do nebe povolal dřív.“

Slyšel jsem pláč a slzy viděl,
bolest svou chtěl vyplakat:
„Byl to můj syn, statečně bil se.
Byl to můj syn, statečně pad.“

O kousek dál ležel mladý rebel,
v modlitbách tam umíral:
„Kéž vlasti mé požehná nebe,
kéž by náš boj Bůh požehnal!“

Ref:
Můj chrabrý syn v Dublinu padl,
život svůj položil rád.
Písničku irskou na irskou harfu
statečné hochy naučil hrát.

 

por

Kdy se hraje


Není naplánováno žádné představení této inscenace

Fotogalerie


291 293 292
celá fotogalerie>>>


Zprávy týkající se této inscenace


K inscenaci se nevztahují žádné zprávy

Recenze k této inscenaci


Ostrava!!!