Višňový sad | Repertoár

Anton Pavlovič Čechov - Višňový sad

Informace

AutorAnton Pavlovič Čechov
PřekladLeoš Suchařípa
RežieIvan Krejčí
ScénaMarta Roszkopfová
KostýmyMarta Roszkopfová
HudbaNikos Engonidis
DramaturgieTomáš Vůjtek
Pohybová spolupráceŠtevo Capko
Text sledujeKamila Holaňová


Premiéra 21.03.2009

Derniéra 19.04.2013


A kolik je, člověče, u nás lidí, kteří jsou na světě a nikdo neví proč.

Višňový sad není jen poetickým rozloučením s minulostí , byť je pravda, že višňové květy jsou lyrickým symbolem odcházejícího času, ale je především symbolem měnícího se Ruska a jeho nových nadějí, vyvolaných hospodářskými a politickými reformami cara Alexandra II., jejichž dopad je ve hře ukázán na osudech tří společensky rozdílných generací.V roce 1861 vydal car dekret o zrušení nevolnictví, kterým nevolníci získali práva svobodných občanů a v konečném důsledku tak mohli kupovat půdu od svých původních pánů. Statkáři díky tomu začali přicházet o levnou pracovní sílu, bez které své obrovské pozemky nemohli spravovat. Pokácené višňové sady se tak staly viditelným symbolem těchto společenských změn, které konečně dorazily i na ruskou vesnici. Krásou višňového sadu se Čechov mohl kochat už v rodném Taganrogu, a když se v roce 1892 přestěhoval do Melichova, sám zde višňový sad vysadil. Příznačné je, že když po letech statek prodával, nový majitel nechal sad vykácet.

Kdo se pokusí vyjmenovat události, k nimž v Čechovově komedii Višňový sad dojde, a poskládá je do souvislé řady, získá přibližně tento výčet:

Z Paříže se po pěti letech vrací majitelka panství, které stojí pro dluhy před dražbou. Podnikatel, který pochází z této vsi, navrhuje Raněvské a jejímu bratrovi řešení: rozparcelovat pozemek a pronajmout parcely chatařům. Raněvská a Gajev návrh vytrvale odmítají s nadějí, že dluhy zaplatí bohatá příbuzná z Jaroslavi; sluha Raněvské přebere účetnímu Jepichodovi milou. Místní statkář vytrvale prosí Raněvskou o půjčku na hypoteční úroky. Raněvská uspořádá bál. Panství je vydraženo a přiklepnuto podnikateli Lopachinovi. Gajev získává místo v bance (kde bude pravděpodobně podílníkem), Raněvská odjíždí do Paříže, Jaša opouští Duňašu, Lopachin nepožádá o ruku Varju, Jepichodova zaměstná Lopachin jako správce získaného pozemku, Simeonov-Piščik pronajme pozemek Angličanům na čtyřiadvacet let, Trofimov odjíždí do Moskvy, Varja do Jaševa... V opuštěném domě zůstane zapomenutý starý sluha.

Stalo se mnoho nebo málo? Samozřejmě, že se tímto neptáme na množství událostí, na pestrost či bohatost děje, ale na význam, na hodnotu událostí.
Ano, v tomto smyslu se stalo nemálo. Zdá se, že několik lidských osudů tu bylo zasaženo zásadním způsobem, dalo by se říci, že tyto životy byly zmarněny. Iluze padly.
Opravdu?

Raněvská žila ve Francii a vrací se tam, Gajev nic nedělal na panství a asi nic dělat nebude v bance, Lopachin hromadil majetek a přidal k němu višňový sad, Varja vedla zchudlé panství a povede domácnost statkáře Ragulina, Duňaša dala slovo Jepichodovi a po dobrodružství s Jašou se k Jepichodovi zřejmě vrátí, Jaša užíval Paříže a do Paříže se vrací. Jepichodov byl účetním na panství a zůstává tam jako správce pozemku, Trofimov řečnil na panství a bude v tom pokračovat v moskevských kroužcích. Aňa bude zase dál studovat, Charlotta nebude mít nic na práci, jako neměla dosud. Na panství se přijelo a z panství se odjíždí. Zrodily se nové iluze. Kácí se jen stromy, které ostatně plodí jednou za dva roky a višně stejně nikdo nekupuje. Kácí se „neužitečná“ krása.

Co se tedy vlastně stalo?
Dohromady nic.
Čechov řeší svou zápletku parodicky.
To, co se stalo, je hrozné a zároveň směšné. Alespoň pro dnešního vnímatele.
Dvojakost fabule Višňového sadu nepociťujeme jenom bezprostředně. Dvojakost je totiž principem celé hry, prostupuje ji ve všech složkách; je rysem, jímž se vyznačují i slova, z nichž se hra skládá.

 

Leoš Suchařípa, Hledání Čechova, Divadlo, prosinec 1969

 

V březnu 1886 formuloval ve svém dopise bratrovi Čechov osm hlavních zásad humánního člověka, tedy jakýsi kodex slušného chování. Odchylky od této humánnosti zprvu vnímal jako směšné, později jako zarmucující, a komické a tragické se díky tomu v jeho dílech často prolíná. Jak by asi obstály postavy Višňového sadu , kdybychom je poměřili těmito normami? A jak bychom obstáli my?

1.  Má úctu k lidské osobnosti a z ní vyplývající zdvořilost, shovívavost, měkkost, dobrotu (nebouří kvůli ztracené gumičce nebo připálenému masu).
2.  Trápí se i kvůli tomu, co nelze vidět prostým okem.
3.  Je šetrný k cizímu majetku a platí včas dluhy.
4.  Je upřímný a nelže ani v maličkostech, není žvanivý a nechává si pro sebe důvěrnosti, o které nikdo nestojí.
5.  Bojí se afektu, frází a nenaříká, že mu nikdo nerozumí.
6.  Nevyhledává známosti a protekce. Skutečné talenty jsou vždy skromné a drží se dál od výstav.
7.  Má-li talent, váží si ho, pěstuje a dává mu přednost před ženami, vínem a slávou.
8.  Pěstuje v sobě estetické chování, nespí oblečen, dbá čistoty, zušlechťuje svůj pohlavní pud, cení si ženské svěžesti, krásy a mateřství. Neopíjí se, zná pravidlo mens sana in corpore sano.

Svou poslední a zároveň vrcholnou hru dopsal Čechov v říjnu 1903 na Jaltě, kam se přestěhoval kvůli zhoršující se plicní tuberkulóze. Přes stupňující se zdravotní obtíže se v prosinci v Moskvě účastnil zkoušek hry a v lednu navštívil i premiéru, která byla zároveň holdem k jeho pětadvacetileté literární činnosti. Zánět pohrudnice uspíšil jeho cestu do německých lázní Badenweiler, kam se vydal v červnu 1904. Léčba však už nebyla možná a Čechov zde v noci na 2. (15.) července 1904 zemřel.

Snad i tyto okolnosti přispěly k tomu, že tato brilantně napsaná komedie, byla dlouho interpretována jako vážné drama. Ostatně i samotná moskevská premiéra režírovaná Stanislavským vyzněla v tomto duchu, což Čechova nijak nenadchlo. Výmluvně to potvrzuje úryvek z dopisu, který poslal v dubnu 1904 své manželce, herečce Olze Knipperové (role Raněvské ji provázela od premiéry po celý její herecký život).

Proč je na plakátech a v novinových inzerátech moje hra tak vytrvale označována za drama? Němirovič a Alexejev nevidí v mé hře vůbec to, co jsem napsal, a já jsem ochoten jakkoli odpřisáhnout, že oba ani jednou moji hru pozorně nepřečetli

Plakat_A2_Visnovy_web

Kdy se hraje


Není naplánováno žádné představení této inscenace

Fotogalerie


208 1208 411
celá fotogalerie>>>

Je potřeba nainstalovat Flash Player.



Zprávy týkající se této inscenace


Recence Višňového sadu v Deníku

11.11.2009

Úryvek z recenze:   Komorní scéna Aréna si buduje herecký soubor vedena úsilím o získání těch nejlepších z nejlepších. Je ...



Recenze k této inscenaci


Višňový sad v Aréně je velká událost

25.03.2009

Višňový sad v Aréně je velká událost Ostrava - Čechov napsal Višňový sad jako komedii, ale málokdy se povede inscenátorům tento žánr ...

Ostrava!!!