KAREL TŮMA - Andělé bez budoucnosti - výstava fotografií | Výstavy

výstava fotografií

KAREL TŮMA - Andělé bez budoucnosti

Vernisáž výstavy fotografií v pondělí 4. května 2015 v 17.00 hodin

Výstava potrvá do konce června 2015.

 

Výběr dokumentárních záběrů pro výstavu je sestaven jinak, než soubory které vystavuji. Název odkazuje na moje hledání něčeho nad čistě dokumentovanou realitu města, nad existenci obyčejných lidských postav běžných z veřejného prostoru, nad výjevy z reklamy a billboardů, grafitů na zdech.

Většinou jsou moje soubory ohraničené tématem, od začátku jsou dány prostor i čas kde se budu pohybovat a hlavně kde jsou ti, o kterých fotografuji. Během toho se ale objevuje ještě několik dalších linií, obsahových, námětových, žánrových. Často mě takové souvislosti samotného překvapí, jak se propojují linkou napříč většinou cyklů a přesahují je. Už to objevování nepovažuji za náhodu ani štěstí, ale za součást práce na tématech. Jsou to chvíle, kdy si připomínám, že je fajn zase mít ten foťák v ruce. Samozřejmě se z principu vždy snažím o grafické, symbolické záběry, jak obsahově tak formou, občas je ale výběr konkrétního mnohem víc zobecňující a samostatně vypovídající.

Anděly jsem začal nazývat i postavy, s kterými se cítím v napětí, jsem v tu chvíli vnímavější a citlivější a na fotkách je to pak vidět. Často to jsou padlí andělé, vyhnaní do našeho světa, do Prahy, Amsterodamu, Benátek a Katowic.

Poznámka k andělům ve fotografiích Karla Tůmy

Zájem Karla Tůmy o anděly začal již před určitou dobou. Karla znám celkem dobře, i jeho fotografie. Vím, že ho v jistém momentu začala fascinovat ikonografie anděla. Fotografoval vše možné, co nějakým způsobem odkazovalo k této bytosti. Vyprávěl mi, jak viděl jednou v nějaké bance přes výlohu hostesky namaskované jako anděly – v bílém s křídly. Bylo asi zavřeno pro veřejnost, ale Karlovi to nedalo a je známo, že se dokáže vemluvit téměř kamkoliv. Skončilo to tak, že chodil se svými anděly po bance a fotografoval. Fotografii jsem neviděl a nevím, zda nějaká nakonec vznikla, jen si pamatuji příběh.
Karel také vytvořil pozoruhodný cyklus Andělé v Praze a ve Vídni , který sleduje motiv anděla ve funebrální plastice. V tomto souboru je pro mě hlavním tématem působení času. Někteří andělé zde postrádají části těl, jejich rysy ohladil déšť a vítr, někdy vidíme jen stopu anděla, který tu kdysi byl. Autor se nespokojuje s prostou registrací a katalogizací andělů, jak by to udělal sběratel. Fotografie musí v jeho podání ukazovat více, než jen prostý záznam věci. Karel sám to říká tak, že mu jde o fotografie grafické a symbolické.
Grafičností rozumím určitou výtvarnou kvalitu, která se snoubí s mě sympatickou přímočarostí a jednoduchostí. Fotografie jsou prosty všech triků, kterými si je naše technika schopná vypomoci. Čtvercový formát vede k prostší a klidnější kompozici obrazu – možná proto i k větší soustředěnosti. Grafičnost bych tedy chápal jako fotografickou čistotu.
Symboličnost bych u našeho autora chápal jako transcendenci k tajemství. I když Karel fotografuje něco, co se námětem samo nutně zařazuje pod koncept humanistického a sociálního dokumentu, často kritického (což byla a patrně asi je a bude autorovi vlastní pozice), nezůstává jen u toho. Pečlivě dbá na to, aby jeho fotografie obsahovaly něco navíc. Něco co vede diváka dále, za obvyklé ideové a ideologické kategorie, v jakých obvykle svět vidíme.
Ve zde prezentovaných fotografiích došlo k dalšímu posunu v tom, jak autor vnímá a chápe anděla. Koncept, vypůjčený z náboženství, který Karla fascinoval svou vizuální stránkou, se přetavil do jistého metaforického pojetí. Lidé, které vidíme na fotografiích, nejsou andělé tvoření zevnějškem, maskou. I když zde ještě cosi z andělské ikonografie zůstává – jako třeba grafitti, nebo smrtka (což by hodně přeneseně mohl být anděl smrti), andělskost zde spočívá v něčem jiném. jde o cosi niterného, co se jen výrazem, gestem nebo šťastnou konstelací věcí a světla na fotografiích ukazuje.
Máme zde fotbalového chuligána nebo prostitutku, což by nás mohlo směrovat k hledání a ke čtení sociálních významů. Zároveň je zde ale cosi ve výrazu těchto lidí, co se autorovi podařilo zachytit a co odkazuje k něčemu za, dále, výše. Něco, co nám nedovolí ulpívat v zaběhnutých vzorcích myšlení. Nechci ale dále mluvit o konkrétních fotografiích a interpretovat je – to je úloha každého diváka.
Snad jen na závěr ještě jeden nápad obecnější. Anděl je v náboženském chápání poslem božím. Čím je potom fotograf, kterému se daří do fotografií dostat něco, co bychom mohli označit přeneseně jako božské? Neraší Karlovi něco na zádech? Na vernisáži se může každý přesvědčit – maskovat to můžeme tím, že autora poplácáme po zádech za dobře odvedenou práci.
                                                                                                David Kumermann

3637 3638
3639 3640
3641 3642
3643 3644
3645 3646
3547 3548
3549 3550
3551 3552
Ostrava!!!